Trenér Čurda: Náš úspěch lidé docení asi až za nějakou dobu

Sokol Hostouň vede po podzimu tabulku krajského přeboru, to je největší úspěch klubu v jeho historii. Zásluhu na něm nemá jen vedení a hráči, ale také realizační tým v čele s hlavním trenérem Martinem Čurdou. Do Hostouně přišel tenhle dříve hlavně mládežnický kouč na jaře roku 2014, dotáhl s ní postup do přeboru a v něm od začátku bojuje o čelní příčky. Nyní už také obchodní ředitel firmy Hondl Global Services hodnotil nejen podzimní část, ale čas si našel i na rodinu, spolupracovníky z klubu a věci nefotbalové.

Martine Čurdo, dovedl jste Hostouň zatím k podzimnímu titulu půlmistra. Možná si o tom budou vyprávět budoucí generace víc než ta dnešní, ne?

Je to zatím jen miniúspěch, ale lidé ho docení možná až za nějakou dobu. Je pravda, že teď přijdou na fotbal a kolikrát řeknou, že nepadá tolik gólů jako dřív, že tam není tolik šancí. Nedej bože, když pak hraje doma béčko, někomu nasype jedenáct branek a my pak za týden hostíme třeba Ostrou. A to je už spolu třeba s Velvary, Vykání nebo Poříčím tak kvalitní tým, že vás prostě nepouští jen tak do šancí. Pak skončí zápas, kdy si říkáte v duchu, jak pěkný fotbal to byl, že jste dobře hráli nejen vy, ale i soupeř, a z druhé strany slyšíte fanoušky, jak říkají, že se pobavili lépe před týdnem na béčku, kterému to tam padalo.

Jenže to je v malém klubu docela normální jev. A dokonce i jednou na Spartě mi starší paní, babička Jakuba Rady, povídala, že radši jde na béčko. Té zase vadili v letenské sestavě podle ní přeplácené hvězdy. S těmito věcmi tedy musíte počítat.

Já si tím také počítám, ale mrzí mi to ohledně hráčů. Musíme si uvědomit, že Hostouň je obec s dvanácti stovkami obyvatel. A my po postupu do krajského přeboru byli maximálně pět kol osmí a níž. Jinak se zbylých 40 kol pohybujeme v horní části tabulky. A nevedeme si špatně, i když je pořád na čem pracovat.

Za přechod do kraje zasloužíte hlavně chválu, málokdo ho zvládl jako vy - loni těsně za postupovou příčkou, letos zatím první. Je rozdíl mezi I. A třídou a krajem tak malý?

Je naopak výrazný. Mužstva jsou technicky a takticky vybavená mnohem lépe. Hlavně elitní celky mají ve svých řadách skvělé hráče, kteří z různých důvodů výš nemohou nebo nechtějí hrát. Nejsou to kluci, které by někdo tahal z okresu nebo B třídy. I my takové hráče máme, ale těch zkušených méně. Nahrazujeme to bojovností, soudržností, někdy zase individuálními schopností některých jednotlivců.

Vaši konkurenti často sází na bývalé ligové hvězdy či kvalitní borce z pražských klubů. Vaše cesta je zaměřena spíše na hráče, kteří prošli Kladnem. Změní se to v budoucnu?

Razíme jinou cestu. Koupit si hráče, který nemá žádné vazby na kabinu, potažmo na klub, to není náš styl. Můžeme tým posílit, to ano. Ale potřebovali bychom kluky, kteří už mají zkušenosti a kteří by kabinou v Hostouni jen tak neprolétli. V tomhle musíme dělat opatrné kroky. A že se poohlížím na Kladně - to není pro mne žádná ostuda. Hráči jsou tam vychováváni dobře .

Představte blíž váš kádr?

Máme tři stupně hráčů. Tím prvním jsou ti nejzkušenější, Jaromír Šilhan, Michal Zachariáš nebo David Hlava s Tomášem Tichým. Míra se Zachym jsou již za svůj fotbalový život tak pomlácení, že to až pěkné není. Ale patří jim můj velký dík jak vše zvládají a co všechno dělají pro mužstvo. Vím, že jejich výkon někdy není ideální, ale nedám na ně dopustit. Pro mužstvo jsou stále potřební, i když každý asi trochu jinak .Možná se trochu obávají , jak vše dál budou zvládat, ale jsou to zbytečné starosti. Hlavně ať jim slouží zdraví a o zbytek se postarám. S Davidem  Hlavou a Tomášem Tichým už bohužel kvůli jejich zdravotnímu stavu počítat nemůžeme, nebo ve velmi omezené míře. Pro ně bude v jejich věku dohánět manko a zvládat tuhle soutěž velmi složité. A je to obrovská ztráta pro Hostouň, zkušenosti nám chybí už teď. Pak je tam střední vrstva, což jsou Fanda Motlík, Honza Čurda, Ondra Burant, Dan Novák, Tomáš Rouček, Tomáš Krupička, Roman Letko či Adam Hofman. Ti už mají něco za sebou, někdo už je chlap, někdo polochlap (úsměv). Jsou to hráči, kteří, až se bude lámat chleba, tak se z toho podle mě nepodělají.

Ještě zbývají mladí hráči jako Jakub Hanuščík, Milan Pudil, Lukáš Krupička, Dan Bořík či Radislav Neuman…

I oni se prosadí, ale u některých mě mrzí, že se chtějí bít o místo jinde. Konkrétně v Kladně Bořík či Neuman. U nás si zahrají a museli poznat, že i příprava tady má hlavu a patu. Přesto se chtějí vrátit do Kladna, kde jejich šance, aby hráli, je podle mého názoru menší než u nás. Ale neznám záměry SK Kladno, tak to hodnotím po svém. Na druhou stranu mi slíbili – a já jim věřím, že se vrátí, pokud v Kladně neuspějí. Je třeba také zmínit Armina Krndžiju, který - ač daleko od domova - vše zvládá bravurně. Na to, že je mu 21 let, je technicky a silově výborně vybavený. Mladé nadějné hráče musí Hostouň hledat pořád, to je cesta.

A propos, vztah s SK, kde jste roky dělal mládežnického kouče a vedl jste také A tým v ČFL. Nastaví s tímhle regionálně největším klubem Hostouň konečně opravdu širší spolupráci?

Přál bych si to. Mluvil jsem o mladých a ty bych v týmu klidně uvítal i další. Boříka, Neumana, a když se prosadí oni, tak přivítám jiné, kteří u nás mohou dostat víc šancí. Jasně, teď mají farmu ve Lhotě, to je v pořádku, mladí chodí tam. Ale farmy za půl roku skončí, a jestli postoupí Kladno a my také, tak se spolupráce nabízí. A když se nám to nepovede letos , tak další rok po tom půjdeme znovu . U nás mladí přece také trénují kvalitně, účast na trénincích nikdy neklesla pod devadesát procent z celkového počtu dvaceti hráčů.

Co vaše vztahy s vedením SK?

Nemám s nimi problém, jak s panem Novákem, tak trenérem Pihávkem. Vždy jsem se s nimi dohodl a myslím, že i oni se mnou.

Jste v půli cesty do divize, ta druhá bude bezpochyby těžší. Co uděláte v zimě, aby její průchod byl nakonec úspěšný?

Pro mě je hlavní, abychom soutěž vyhráli, sportovně jiný cíl mít nemůžeme. Připravíme se prostě co nejlépe, pokusíme se lehce doplnit kádr. Co by bylo dál, to už je otázka pro vedení klubu, pana Hondla a jeho spolupracovníky. Bude si potřeba sednout a pobavit se. Já bych byl nerad někým, kdo s určitým kádrem postoupí a za necelý měsíc ho rozpráší. Buď na to po vhodném doplnění budeme mít a budeme si věřit, nebo ne. Ale abych jen kvůli záchraně bral do týmu hráče, kteří odsud po případném sestupu okamžitě zmizí, to nechci.

Roky jste vedl mládež, teď už nějaký čas děláte dospělé. Porovnejte to, jestli to vůbec jde?

Já jsem spíš taková mužská rychlokvaška (smích). Vždyť jsem vedl u mužů jeden zápas v divizi, to bylo béčko na konci sezony, pak několik zápasů v ČFL, pak v Hostouni asi sedm v I. A třídě a teď 45 v kraji. S mládeží je to úplně neporovnatelné, ale už mohu srovnávat i dospělé. Třeba v ČFL jsem měl hráče výborně vybavené technicky, takticky i kondičně. Nicméně individuální předzápasová příprava u některých z nich leckdy nebyla taková, jakou bych si představoval já. Jít si kopnout trestňák, pár rohů, hlavičky, nějakou posilovnu. To mi tam chybělo, i když tím nechci říci, že by jim scházela tréninková kázeň. Ale když to porovnám s Hostouní, kde hráči mají méně času a na trénink dorazí z práce, tak ti tomu na hřišti opravdu maximum dají. I když také občas zahrají tak, že se sotva držím (úsměv).

A co vám je bližší? Trénovat muže?

Tím, že jsem tak dlouho působil u mládeže, tak v sobě mám pořád spíš touhu hráče vychovávat. Mě obrovsky baví trénovat, obrovsky mě baví s hráči pracovat v týdnu. Ale při zápase si někdy připadám doslova jako pitomec. Chlapi jsou někdy v zápase hůře kočírovatelní. Už jsou to hotoví fotbalisté, takže základní věci jim až tak říkat nemusíte. Spíš jim poradit, jak se mají chovat po ztrátě míče v určitých prostorech, kde se mají pohybovat při držení míče a podobné věci. Prostě návod na určitě mechanismy. Stejně to pak ale musí odehrát oni. Nicméně nejsem alibista a dodám, že k práci s mládeží bych se jednou rád vrátil.

K něčemu takovému jako v době, kdy se na SK hrála liga a i u mládeže fungovala velká jména jako Suchopárek, Hašek?

Na ty časy opravdu rád vzpomínám. Byli tam i Petr Brabec, Míra Supáček, Karel Příhoda, Martin Nový, Petr Cais nebo Míra Chadima - jestli jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám. Tehdy jsme mívali takové trenérské rady nahoře v kanceláři a o fotbalu se bavili dlouhé hodiny. Málokdy se stalo, že jsem domů dorazil před druhou hodinou ranní. My si u toho třeba dali i lóru, pohádali se, ale fotbal jsme probírali pořád. Hodně mi to dalo stejně jako to, že jsem viděl pracovat trenéry jako Koubka, Šilhavého  , Kotala nebo Peřinu. Když jsem věděl, že něco zajímavého chystají, udělal jsem si čas a jejich tréninky chtěl vidět. Ti všichni mi ukázali smysl té práce.

Máte jedno specifikum, v týmu hraje i váš syn Honza. To není pro trenéra jednoduché, i když ve vašem případě těžko někdo může zpochybnit jeho kvalitu. Což je pro vás asi dobře, že?

(smích). To určitě, ale také on moc dobře ví, že má hluchá místa a občas si vyslechne i názor, který mu není po srsti. Ale chovám se k němu jako k ostatním, tedy slušně. A kritiku za zavřenými dveřmi kabiny pěkně do očí. Přede všemi, aby viděli, že rozdíly nedělám. On to má těžší v tom, že je kvalitní fotbalista a někdy mi ho je až líto, co musí na hřišti snést. Společně s Danem Novákem jsou nejčastějším terčem soupeřových zákroků. Jsou to myslící hráč a mě těší, když moje myšlenky přetaví v nějakou hezkou akci. Na oba jsem dost přísný, protože vím, že jak budou hrát oni, tak se bude vyvíjet naše hra směrem dopředu. Jsou to nejkreativnější hráči v týmu, Dan lepší ve hře jeden na jednoho a průnikových věcech, Honza zase kombinačně s finálními přihrávkami a po ztrátě míče. Zastane dost černé práce.

Ještě na někoho jste přísnější?

Možná na Ondru Buranta. To je kluk, který neprošel klasickou fotbalovou výchovou, ale o to víc si ho vážím. Někdy se pere s mými příkazy, asi mu dělám trochu zmatek v hlavě, ale bez něj je mužstvo poloviční, co se důrazu týče. Samozřejmě jsem si s ním párkrát vjel v kabině do vlasů, ale vždycky to bylo ku prospěchu obou stran. A nikdy to nepřekročilo rámec slušného, chlapského chování.

Co vaši asistenti Josef Vacovský a Tomáš Bystřický? Jaký tvoříte tým?

Podle mě velmi dobrý. Pepík Vacovský je takový tmel kabiny, stará se o dobrou náladu. Pomáhá také k proniknutí týmu a hostouňské veřejnosti. Tomáš má velkou kvalitu, po jeho příchodu se zvedla úroveň gólmanů. Je i jeho velká zásluha, že tým je tam, kde je. Velký dík patří oběma. Nezapomínejme ani na Alžbětu Seidlovou, která rovněž patří do realizačního týmu.

A kdo rozhodne o tom, kdo bude chytat? Máte dva kvalitní gólmany, zkušeného Charváta a nadějného Hňupa…

Já Tomášovi řekl, ať se mi neplete do hráčů (úsměv), já se mu nebudu plést do gólmanů. Řekne mi svoje argumenty, já jemu svoje. Pak rozhodne, kdo má argumenty lepší. Myslím, že ho těmi svými utluču (opět se směje). Máme sice dva hlavní gólmany, ale jeden druhému vytváří takový servis na tréninku a zároveň také tlak, že ten, co chytá, musí předvádět maximální kvalitu. Společnými silami to pak dotáhneme tam, kam chceme. Není možné mít v týmu jediného kvalitního brankáře. Holt si vybrali blbý post, chytat může jenom jeden.

Pojďme chvíli od fotbalu, co vás bere kromě něj? Prý rád chalupaříte…

Chalupařím a opravdu rád. Baví mě i toulky přírodou, jen tak s baťůžkem. Nebaví mě toulky po obchodních centrech, ale i ty někdy absolvuji, rád něco udělám pro svou ženu. Také sbírám fotbalové odznaky, české a anglické kluby a také fotbalové federace. Takže tímhle nepřímo vyzývám všechny, kdož by mi mohli přenechat odznak Vatikánu, ať to prosím udělají, protože ten mi z Evropy schází jediný. Mohu ho koupit na burze za hříšné peníze, ale to není ono.

On má i Vatikán fotbalovou federaci?

Má, žádný vtip to není.

Kde máte chalupu?

U Lubence. Máme tam prima sousedy, je to výborný relax a někdy i záběr na životosprávu. Trávím tam spoustu volného času.

Na chalupě je většinou také dost manuální práce, jak si s ní poradíte?

Snažím se (úsměv). Nic jiného mi nezbývá.

Jak vůbec snáší vaše manželka, že má v rodině vlastně jen fotbalisty?

No, někdy jí to doma už trochu znepříjemňujeme. A celkem chápu, že je toho na ní moc, když jedeme na fotbal a pak se o něm ještě bavíme a do toho si pustíme zápas v televizi. Když byl Honza v přípravce či žácích, tak na zápasy chodila častěji, rodiče tam udělali výbornou partu a scházejí se doteď. Teď je spíš už ráda, že někdy na ten fotbal vypadneme a ona může být v klidu. A pustit si třeba pohádky, ty má v televizi ráda. S Honzou  (když je doma) zase kouká na Master Chefa, u toho se oba skvěle baví. Mám skvělou manželku a i jí patří obrovský dík za všechno.

Dalším důležitým člověkem pro vás bude šéf hostouňského klubu Jiří Hondl. Dokonce vás už přetáhl k sobě do firmy a udělal vás obchodním ředitelem. Zdá se, že tohle spojení může být dlouhodobé…

Pana Hondla, i další členy vedení, jsem poznal jako férové a upřímné lidi. Nemusím se bát mu něco říci, pracuje se mi s ním výborně. Někdy samozřejmě má trochu výhrady, protože já jsem  neřízená střela a on vše vidí ze svého pohledu. Každopádně do fotbalu dává obrovskou porci energie a takových lidí je málo. Je jeho velkou zásluhou, že fotbal v Hostouni jde cestou, jakou jde.

Velký dík rovněž patří správci hřiště panu Sojkovi a dalším lidem, kteří se starají o chod fotbalového týmu. Velice si vážím i přístupu pana Hanfa z Lidic, který nám poskytuje tréninkový azyl.

Co se týče zaměstnání, roky jsem byl u firmy Peroutka , byl tam spokojený. Až ten konec byl takový divný. Pan Hondl mě několikrát lákal, já odmítal. Až letos na podzim došlo k našemu propojení i co se týče pracovního života a já jsem mu za šanci vděčný .Věřím , že ho nezklamu .