Druhý díl rubriky DO ŽIVOTA HRÁČE. 

VE DRUHÉM DÍLU RUBRIKY “DO ŽIVOTA HRÁČE” JSME VYZPOVÍDALI HRÁČE B-TÝMU, PETRA KOHOUTA. BĚHEM PŮLHODINOVÉHO POVÍDÁNÍ JSME SE DOZVĚDĚLI TOLIK INFORMACÍ, ŽE BY TO VYSTAČILO NA NĚKOLIK ČLÁNKŮ. TĚŽKO ŘÍCT, ZDA JE UPOVÍDANĚJŠÍ ON, NEBO HRÁČ A-TÝMU TOMÁŠ TICHÝ, KTERÉHO JSME ZPOVÍDALI MINULÝ TÝDEN A JE PÉŤOVÝM KOLEGOU.

S Tomášem se prý nikdy nenudí, oba jsou veselí a hlasití, takže na sebe křičí, zpívají si a kolegové jich prý musí mít dost. Díky tomu, že začal s Tomášem posilovat, je teď silnější a výbušnější, což je někdy problem na hřišti. Jak Péťa řekl, dřív býval spíš kecal, teď se neudrží a když někdo něco udělá spoluhráči, “cvakne mu”.

Přitom byste čekali, že bude spíše klidnější, má totiž 1 a půl roku starého syna Péťu a s manželkou Katkou čekají druhého. Péťa ml. už začíná kopat do míče, třeba v něm Hostouni vyrůstá nova hvězda. Rozhodně by měl po kom zdědit talent, fotbal hrála dlouho i maminka. To vlastně Petrovi dost usnadnilo život, protože mu nikdy nevyčítá, když se chce dívat na fotbal, naopak se dívá s ním. Jediný problém spočívá v tom, že je srdcem i duší slávista a ona sparťanka.

Kvůli hostouňské rodačce, kterou si před dvěma lety vzal, ostatně přestoupil do Hostouně. Fotbalově vyrůstal ve Švermově, poté to zkoušel na SK Kladno, tam ale skončil, protože ho neměl, kdo dovážet na tréninky. Proto odešel ještě v žákovském věku na Buštěhrad, kde vyrůstal. Kdyby ho neupoutala blonďatá 16-ti letá fotbalistka, tak by tam třeba hrál dodnes. Poslední rok v dorostu odehrál v Hostouni a plynule přešel do A-týmu, kde strávil několik sezón. Poté odletěl na léto do USA, a protože zameškal letní přípravu, poslal ho trenér po návratu na rozehrání do „béčka“, kde se Péťa vážně zranil a operovali mu koleno. Po zotavení se vrátil do B-týmu, se kterým od té doby zažil dva postupy. Nyní přirovnává současnou situaci v týmu ke stavu, ve kterém se před lety nacházelo „áčko“ než postoupilo do krajských soutěží.

Postup sice není vyloženým cílem týmu, ale jak Péťa řekl: „soustředění i příprava byly dobré, máme naběháno a bylo by hezké chytit se Libušínu a udržet se na špičce. Když na to budeme mít,  a postoupíme, tak to bude jedině dobře, kvalita v B-třídě je lepší, nebyla by to procházka růžovým sadem, ale teď máme v mladém týmu i zkušenější hráče a ti nám pomáhají.“

Petr je momentálně bohužel zraněný, střela soupeře při zápase s Řepy mu otočila nohu a tím se mu natáhly vazy v operovaném koleně. Návrat na trávník nechce uspěchat, protože musí živit rodinu, a proto neriskuje tolik, jako dřív. Musí zvažovat také, jak využít volný čas. Proto nemáme čekat, že by trénoval navíc, aby dostal šanci v A-týmu. Od toho jsou prý mladší a jemu se líbí v „Benfice“, jak sami hráči B-týmu říkají. „Zahrát výš by si chtěl každý, ale nemá cenu se někam cpát, teď to spíš přeju Davidovi Vidunovi (bratranec Katky), který je mladý a tréninky v áčku mu určitě pomůžou“, řekl nám.