Jiří Hondl – Vše, co jste chtěli vědět o Hostouni, ale báli jste se zeptat – 9.díl

Původně jsme zlákali předsedu Sokola Hostouň k rozhovoru. Vzhledem k tomu, že je člověkem na správném místě, řekl nám toho tolik, že by bylo neslušné ho přerušovat otázkami. Přinášíme vám tedy sérii sloupků, ve kterých se dozvíte o tom, jak se pan Hondl dostal k fotbalu, co říká na mládež, kam se až může dostat A-tým, či koho by chtěl jednou přivítat na našem stadionu. Vezměte si něco dobrého k jídlu a pití a začtěte se do příběhu pana předsedy a nalaďte se na fotbalovou notu jarní části sezony 2016/2017. Na poslední dva díly naváže pan předseda i v dnešním sloupky, kde se bude podrobně věnovat tomu, co pro Hostouň znamená hrát divizi a zdali on sám chtěl s týmem postoupit.

Sám opravdu netuším, zdali je pro nás divize stropem. Není to tak jednoduché se k tomu vyjádřit, jak by se zdálo. Není to jenom to slovo - vyšší soutěž. To se lehce vysloví – ČFL - ale to už je úplně jiný sport, s jinými potřebami a jiným nastavením klubu jako celku. Obecně není cílem něco brzdit. To by pak ztrácelo smysl to dělat. Nedovedu si představit, že bychom někomu říkali, dnes musíme plánovitě prohrát, jsme vysoko v tabulce. Všichni chceme vítězit, ale také je třeba být realisté a zůstat nohama na zemi. Je to trochu také o té odpovědnosti. Na druhou stranu prostě musíte brát v potaz, že pořád jsme vesnice a děláme ten fotbal v amatérských podmínkách takříkajíc skoro svépomocí.

Vyšší soutěž už je v podstatě poloprofesionální záležitost. Řekl bych to asi takto. Ukáže asi až čas, a to v jakém stavu v tom kterém období se klub bude nacházet, jestli na to sportovně máme. Stejně tak, že na to jsme připraveni zázemím, financemi, že máme dostatečný lidský potencionál tu soutěž zabezpečit a pak taky sportovní schopnost se v ní udržet. Rovněž také musíte mít vybudovanou určitou pozici ve fotbalových strukturách. Na všechny tyto otázky si musíme být schopni uspokojivě odpovědět a teprve potom můžeme pomýšlet na vyšší soutěž.

Když se hlasovalo o tom, zdali chceme postoupit, byl jsem proti, ale respektoval jsem názory většiny v klubovém výboru. Myslím, že jsem již vysvětlil proč v předchozích sloupcích. Ty názory lidí se různí, myslím, že se mezi lidmi najdou ti, co si uvědomují, že je to něco fantastického, kde se nacházíme, další výrazný milník v historii klubu, který už nikdo nikdy nevymaže, ale také ti, co to berou jako samozřejmost, jako něco, co je tady samo sebou od pradávna. 

Jiří Hondl