Jiří Hondl – Vše, co jste chtěli vědět o Hostouni, ale báli jste se zeptat – 7.díl

Původně jsme zlákali předsedu Sokola Hostouň k rozhovoru. Vzhledem k tomu, že je člověkem na správném místě, řekl nám toho tolik, že by bylo neslušné ho přerušovat otázkami. Přinášíme vám tedy sérii sloupků, ve kterých se dozvíte o tom, jak se pan Hondl dostal k fotbalu, co říká na mládež, kam se až může dostat A-tým, či koho by chtěl jednou přivítat na našem stadionu. Vezměte si něco dobrého k jídlu a pití a začtěte se do příběhu pana předsedy a nalaďte se na fotbalovou notu jarní části sezony 2016/2017. V 7.dílu se dozvíte, jak se pan předseda dostal funkcionářsky do klubu a co vše následovalo. Příští týden pak přineseme pokračování, kde se dozvíte další zajímavosti z vedení klubu.

Když jsem skončil s aktivním hraním, tak několik let jsem byl od fotbalu odtržený. Věnoval jsem všechnu energii a čas podnikání a firmě. Pak mě jednou dnešní kolegové oslovili, zda bych nechtěl pomoci a už jsem u toho zůstal. Neplánoval jsem to tak, ale prostě se to sešlo a nešlo to jinak. Jako bafuňář jsem do fotbalu v Hostouni přišel v době, kdy byl na sestupné křivce a neprožíval úplně slavné okamžiky. Prakticky jsme se zachraňovali posledním zápasem v okrese. Ani finančně to nebyl žádný zázrak, spíše jeden velký problém. Nebyli hráči, prakticky skoro žádná mládež. Začínali jsme vlastně v uvozovkách řečeno - od začátku.

Ale naturelem mám rád výzvy a zejména ty co vypadají jako nesplnitelné. V té době mě rozhodně nenapadlo, kam se můžeme dostat. Nebyl čas na takové myšlenky. Prvotním cílem bylo klub postavit zase na pevné nohy. Kolem nás svištěli nahoru Tuchlovice, Lhota, Lidice a jiní další a my si jen z dálky a s pokorou říkali, že by jednou za notnou dobu byla úžasná A třída. Ale že bychom se dívali na divizi a ještě si představili, že ji hrajeme tak to ne. Tehdy kdyby mi to někdo řekl, tak bych mu musel poklepat na čelo, abych zjistil, jestli je při smyslech.

Na druhou stranu to podle mého mínění nebyl úplně bleskový vzestup. Bylo to deset, dvanáct let tvrdé práce. Ta naše pozice dnes – je tvrdě odpracovaná. Neskutečné spousty času, co se klubu věnovalo. Je to zvláštní, ale asi mě fotbal naplňoval více tehdy, nežli dnes na této úrovni. Bylo to takové opravdovější, bezprostřední, postavené na nadšení chlapů, co se kolem fotbalu u nás pohybují celý život. Dnes už to je trochu jiné. Je v tom ohromná odpovědnost vůči klubu, minulým generacím, vždyť už tu bude fotbal pomalu sto let, odpovědnost vůči lidem co zasvětili fotbalu v Hostouni svůj život, ať těm co již nejsou mezi námi, tak i těm co na něj stále chodí. Je v tom dnes také větší míra profesionalismu. Když se podíváte na fotky z historie klubu, jak té dávnější, tak i té o něco současnější, vidíte tam to ohromné nadšení, opravdovost a lásku těch lidí k tomu klubu. To si pak říkáte, že je nesmíte zklamat a že ten prapor, který oni zvedli a provedli leckdy nelehkým obdobím, máte povinnost nést zase dál až do té doby, než to někomu předáte. Možná si budete říkat, že jsem blázen, ale takto to prostě cítím. On fotbal na vesnici vypadá totiž o dost jinak než ve městě. To prostředí je jiné, daleko bližší.

Jiří Hondl