Jiří Hondl – Vše, co jste chtěli vědět o Hostouni, ale báli jste se zeptat – 10.díl

Původně jsme zlákali předsedu Sokola Hostouň k rozhovoru. Vzhledem k tomu, že je člověkem na správném místě, řekl nám toho tolik, že by bylo neslušné ho přerušovat otázkami. Přinášíme vám tedy sérii sloupků, ve kterých se dozvíte o tom, jak se pan Hondl dostal k fotbalu, co říká na mládež, kam se až může dostat A-tým, či koho by chtěl jednou přivítat na našem stadionu. Vezměte si něco dobrého k jídlu a pití a začtěte se do příběhu pana předsedy a nalaďte se na fotbalovou notu jarní části sezony 2016/2017. Setkává se pan předseda s kritikou a co si o ní myslí? Dozvíte se v jubilejním sloupku.

Je mnoho těch, co vědí, jak to dělat lépe, než to děláme my, konečně jsme v Čechách, tady bylo vždycky více rádců než tahounů a také těch, co by dělali určitě lépe, kdyby to dělali. Bohužel se ale vždycky nějakou nepřízní osudu neposunou dále než k tomu tácku s pivem a kibicování. Těch, co opravdu přiloží ruku k dílu, je málo. Rád si vyslechnu různé názory, ale dotyčný musí být schopen diskuse a argumentace. Plácání prázdných slov o ničem bez znalosti věci mne nezajímá. Nemám na ně totiž čas. Ten radši věnuji skutečné práci pro klub. Každému takovému říkám přijď, zapoj se a ukaž, co umíš. Pak můžeš, třeba i kritizovat a jsi pro mne partnerem jak do debaty, tak do týmu. Pokud nic neděláš, tak nemáš ke kritice oprávnění. Každý má nepřeberné množství rad, jak by to měl ten druhý dělat, ale jenom do chvíle, než by měl přiložit ruku k dílu. Pak je najednou ticho po pěšině.

Nicméně respektuji, že každý může přijít na fotbal, zaplatit vstupné a projevit své názory. Když je to v mezích slušnosti a nikoho tím neuráží, nemám s tím problém. Osobně se snažím přemýšlet nad všemi podněty a vyřčenými názory i těmi, se kterými nejsem třeba úplně ztotožněn. Z každého názoru si můžete něco odnést, něčím vás může obohatit. Ale jsem přesvědčený, že je o dost více těch, co si to uvědomují, čeho jsme dosáhli, a podporují nás. Jako v každé komunitě i tady kolem našeho klubu jsou rozdílné názory a pohledy na věc a je to přirozené. Bylo by divné, kdyby tomu bylo jinak. Nežijeme ve skleníku.

Co mi vadí nejvíce, jsou účelové dezinformace, různé klepy, pomluvy a lidská faleš. Nejvíce jste s tím konfrontován v internetových anonymních diskusích. Tady se ta česká povaha projeví naplno. Dříve jsem to sledoval, ale dnes už to ignoruji a nečtu. Pod krytím anonymity si dotyčný myslí, že si může dovolit vše. Od urážek, vyřizování jakýchsi osobních účtů až po nechutnosti a lži. Nevadí mi, že ti lidé projevují svůj názor, na to mají bezesporu právo, i když někdy pochybuji o jejich zdravém rozumu, ale vadí mi, že se nezaregistrují pod svým jménem a nejdou se svou kůží na trh. Každý je hrdina jenom tehdy, když nemusí jednat sám za sebe. Podle mne je to podlé, zbabělé a něco to vypovídá o jejich lidském charakteru, ale to je obecný problém celého fotbalového hnutí a nejenom jeho. Závist a zášť je mocná čarodějka. S těmito jevy se srovnávám těžko a dlouho, ale jako vše je i tento jev odrazem stavu dnešní společnosti. Nicméně se učím to ignorovat. Je to svým způsobem nepříjemná daň za to, že něco ve veřejném prostoru děláte, jste tam aktivní a všem se prostě nezavděčíte. To je nemožné. Takže je třeba se nenechat rozhodit a být přesvědčený o správnosti cesty jít za svým cílem.

Jiří Hondl