Rozhovor | Ondřej Soukup: Věřil jsem, že se v Hostouni prosadím

Záložník Ondřej Soukup (21) začínal s fotbalem ve vyhlášené akademii Sparty, odkud se v žákovském věku stěhoval do Dukly. Dospělý fotbal si poprvé zahrál v loňské sezoně za divizní Dobříš. V létě 2020 nastoupil do přípravy hostouňského áčka, kde si hned řekl o třetiligové angažmá. V letošní, předčasně skončené, sezoně zasáhl do všech sedmi utkání. 

Ondro, fotbalové základy si získával v pražské Spartě, kde si hrál do žákovského věku. Jak důležité byly pro Tvůj fotbalový vývoj právě začátky ve Strahovské akademii?

Na Spartě jsem byl od 5 do 14 let a bylo to skvělé období, na které vzpomínám rád. Sparta má nejlepší akademii v České republice, takže co se týče fotbalových dovedností nebo pracovních návyků, dala mi toho hodně.

Poté ses stěhoval ze Strahova na Julisku. Jak na angažmá v Dukle vzpomínáš?

Do Dukly jsem přišel do U15, kde se mě ihned ujal empatický trenér Petr Fišar. Ačkoli jsme na Dukle tolik nevyhrávali jako na Spartě, měli jsme skvělý kolektiv, kvalitní trenéry a hráli jsme dobrý kombinační fotbal. S většinou spoluhráčů jsem v kontaktu i dnes. Vzpomínám na Duklu jedině v dobrém, dala mi hodně do života.

V divizní Dobříši si odehrál, než se předčasně ukončily soutěže, většinu utkání. Jak vzpomínáš na první větší angažmá v dospělém fotbale?  

Poznal jsem specifika dospělého fotbalu a potvrdil jsem si, že svoji kvalitu dokážu přenést i do dospělé soutěže. Trenér Filip Dort odvádí na Dobříši dobrou práci. Pro můj rozvoj byla důležitá pravidelná zápasová praxe.

Loni v květnu si dostal příležitost v přípravě Hostouně. Jaké byli začátky v zelenobílém dresu Sokola? Věřil si od začátku, že trenéry přesvědčíš o svých kvalitách pro třetiligovou soutěž?     

Ano, věřil jsem si od začátku, jinak bych sem nechodil. Začátky nebyly nijak složité, na tréninku jsem vždy odváděl maximum a myslím si, že jsem zapadl i v kabině.

V dresu Hostouně sis na podzim zahrál proti rezervě Sparty. Jaké to bylo se vrátit do míst, kde si s fotbalem začínal?

Nijak speciální to pro mě nebylo, protože proti Spartě jsem odehrál několik utkání už v dresu Dukly, takže tyto pocity pro mě nebyly cizí. Utkání to nebylo špatné, první půle byla v našem podání dobrá, bohužel jsme nadějný výsledek druhý poločas neudrželi, což je škoda.

Právě 8. kolo se Spartou bylo posledním utkáním v téhle sezoně a pro Tebe zároveň druhá sezona v dospělém fotbale, která se nedohrála. Pro mladého hráče asi nic příjemného…

Určitě to není nic příjemného. Mladí hráči potřebují hrát a tato pauza tomu rozhodně nepřispěla. Na druhou stranu, trénovat a pracovat na sobě individuálně se dalo i v karanténních podmínkách, i když zápasovou praxi to nemůže nahradit.

Poslední měsíce byly ve znamení polykání individuálních dávek trenéra Rodingera. Jak si tréninkový plán snášel, případně přidával sis ještě?

Plán jsem snášel úplně v pohodě, protože trénování navíc i mimo týmové tréninky pro mě není nic nového. Snažím se na sobě neustále pracovat, takže ano, když byla možnost, vždy jsem se snažil udělat ještě něco navíc.

Vedení a trenéři Sokola se netají tím, že chtějí dávat šanci mladým hráčům a fotbalově je posouvat, třeba i do vyšších soutěží. Máš sám ambice posunout se o nějaký ten stupeň výš?

Ano, stoprocentně. Dělám pro to maximum a věřím, že své výkony dokážu zlepšit tak, abych se případně mohl posunout výše.

Autor: Lukáš Horníček