Rozhovor | Lukáš Vegricht: Nečekal jsem, že se po příchodu do Hostouně takhle prosadím

Útočník Lukáš Vegricht (23) přestoupil do Hostouně před úspěšnou sezonou 2018/19 a hned se stal důležitým článkem základním sestavy. K vítězství v Divizi B přispěl osmi brankami a třemi asistencemi. Střelecky se Lukášovi v zelenobílém dresu daří i v poháru Mol Cup. Dvě branky proti Vyšehradu z pohárové sezony 2018/19 a jedna proti druholigové Jihlavě v loňském ročníku, ho pasuje na historicky nejlepšího střelce Hostouně v Českém poháru.

Lukáši, mohl bys nám přiblížit svou mládežnickou fotbalovou kariéru? Na jaké úrovni jsi hrával fotbal a v jakých klubech?

Ve čtyřech letech jsem začínal na vesnici v Tuchoměřicích, kam mě přivedl můj táta. Tam jsem působil do mladších žáků. Poté jsem přestoupil do Střešovic, kde jsem začínal s ročníkem „98“ vedeným trenérem Novákem, který mě také do Střešovic přivedl. Další sezónu už jsem přešel ke svému ročníku „97“, který vedl trenér Hájek a provedl nás všemi mládežnickými kategoriemi až do dorostu.

Dospělý fotbal si poprvé okusil v 17 letech v týmu Střešovice 1911 hrající Pražský přebor. Jak vzpomínáš na přechod z dorostu do mužského fotbalu?

Nebylo to jednoduché. V té době hrálo Áčko o udržení v přeboru a trenéři si mě vytáhli z dorostu, jelikož jim chyběli hráči. Byl to velký rozdíl oproti dorostu, hlavně v důrazu, ale myslím si, že jsem se tomu rychle přizpůsobil.

Do Hostouně jsi přišel v létě 2018. Vzpomeneš si ještě jak se přestup zrodil?

Chtěl jsem zkusit něco nového a vyzkoušet si vyšší soutěž. Tehdy mě oslovil trenér Hašek, který mi dal šanci trénovat s A-týmem Hostouně a následně, po absolvování letní přípravy, se podařilo dotáhnout přestup do konce.

Hned v úvodní divizní sezoně, v pouhých 20 letech, ses zařadil mezi nejvytěžovanější hráče mužstva a osmi brankami jsi pomohl Sokolu k postupu do ČFL. Věřil jsi v takové začátky v zelenobílém dresu? 

Nečekal jsem, že se hned po příchodu takhle prosadím. Měl jsem i trochu štěstí. Do Hostouně jsem přišel jako obránce, ale kvůli velké marodce mě trenér postavil do útoku. Byla to velká změna, ale díky podpoře celého týmu se mi brzy začalo dařit.

Mezi Tvé nezanedbatelné počiny v dresu Hostouně patří vystoupení v utkáních poháru Mol Cup. S třemi přesnými zásahy držíš pozici historicky nejúspěšnějšího střelce Sokola. Dokázal by sis vzpomenout na všechny přesné zásahy v poháru?

Ano, vzpomenu si. První dvě trefy byly do sítě Vyšehradu, přes který jsme, díky proměněné penaltě našeho kapitána Tomáše Marka v závěru utkání, dokázali postoupit. Třetí branka byla minulou sezónu proti druholigové Jihlavě.

Ve třetí lize už tolik příležitostí v základní sestavě nedostáváš, ale i tak jsi zasáhl do většiny utkání. Které Ti utkvělo nejvíce v paměti?

Vždy se vzpomíná lépe na povedená utkání. Vybavuji si třeba z minulé sezony domácí výhru proti Královu Dvoru a hned na to výhru v Benešově. Pro mě osobně je však zážitek zahrát si s týmy jako je rezerva Sparty či Slavie, což v mém případě bohužel moc minut nebylo.

V prosinci jsme se na pár týdnů vrátili ke kolektivním tréninkům. Tebe však nepustilo do přípravy zranění. Už je všechno v pořádku?

Měl jsem problémy s kyčlí. Zranění se rozšířilo a zasahovalo až do kolene, které jsem nemohl naplno ohýbat. Teď už je vše v pořádku.

Poslední měsíce jsou ve znamení polykání individuálních tréninkových dávek od trenéra Rodingera. Dělá ti plnění plánu problémy nebo si ještě přidáváš?

Bohužel je teď situace taková, jaká je… S individuálním tréninkem problém nemám.  Už dříve jsem takto trénoval podle sebe. Ale plán, který nám připravuje trenér je skvěle udělaný, takže tím je to jednodušší. Když to šlo a byla ta možnost, tak jsem chodil na hřiště, abych měl alespoň nějaký kontakt s míčem, ale nijak na víc si nepřidávám.

Pro uzavření soutěžního ročníku 2020/21 je třeba odehrát alespoň polovina utkání. Věříš ještě na jaře v návrat k mistrovským utkáním, nebo už tomu moc naději nedáváš?

Tak jako všichni si přeji návrat k utkáním, ale v nejbližší době tomu moc nevěřím.

Autor: Lukáš Horníček