Rozhovor | Kamil Kulhavý: Přál bych si, aby se už začalo, fotbal mi chybí

Kamil Kulhavý (23) poprvé přestoupil do Hostouně v zimě 2017 jako devatenáctiletý mladík a hned se stal důležitým článkem základní sestavy Hostouně. O rok a půl později už s týmem slavil historický úspěch Sokola v podobě vítězství v Divizi B a postupu do třetí ligy. Sám přispěl k úspěchu 10 brankami a 5 asistencemi, čehož si všimli zástupci klubů z vyšších soutěží. Po letních testech v druholigovém Žižkově nakonec zamířil do rakouského mužstva Wiener Neustadt. Po ročním zahraničním angažmá se rozhodl podruhé obléknout zelenobílý dres Hostouně, kde opět patří k lídrům mužstva.

Kamile, mohl bys nám přiblížit svou mládežnickou fotbalovou kariéru? Na jaké úrovni jsi hrával fotbal a v jakých klubech?

Začínal jsem v přípravce v Pyšelích, kde mě vedl můj táta a pan Maršoun, kteří mě toho hodně naučili. V žácích jsem pod jejich vedením hrál i v Benešově. Pak moje kroky vedly na Slavii, kde jsem strávil rok a půl, než jsem se opět vrátil do Benešova. Po půl roce už jsem se opět stěhoval, tentokrát do Příbrami, kde jsem nastupoval za výběry U16 a U17. Ve starším dorostu už jsem zase hrál za Benešov.

V 17 letech jsi ve starším dorostu Benešova zaznamenal ve 36 utkáních 28 branek a svými výkony sis řekl o pozvánku do třetiligového áčka. Jak vzpomínáš na začátky v dospělém fotbale?

Začátky mezi dospělými nebyly jednoduché, zvlášť s mojí postavou. Nicméně jsem byl rád, že můžu trénovat s áčkem a poměrně brzo si začít zvykat na dospělý fotbal.

V létě 2017 směřovaly Tvé další kroky do pražského Vyšehradu. Angažmá ale nakonec asi nedopadlo úplně podle tvých představ…

To je pravda. Přicházel jsem s tím, že se chci prosadit v A týmu. Realita ale byla taková, že jsem trénoval s A týmem, kde jsem sbíral starty po minutách a chodil hrát za B tým, což trenérovi vyhovovalo. V B týmu se mi dařilo a představoval jsem si větší herní vytížení v A týmu.

Po půl roce jsi přestoupil do Hostouně, kde ses v pouhých 19 letech stal důležitým článkem sestavy Zdeňka Haška. To asi byla příjemná změna?

Určitě. Trenér mi věřil, začal jsem pravidelně hrát a dařilo se mně i týmu. Během jara jsme měli dobrou šňůru a podařilo se nám poskočit na 2. místo v tabulce.

I další sezona v zelenobílém byla pro tebe velmi úspěšná. Odehrál si nejvíc minut ze všech hráčů v týmu, vstřelil si 10 branek… Vše bylo okořeněné týmovým úspěchem v podobě prvního místa a postupem do třetí ligy…

Zatím nejlepší sezona v dospělém fotbale. Hlavně podzimní část. Osobně se mi dařilo díky spoluhráčům. Měli jsme skvělou osu týmu. Petr Trapp na stoperu, Tomáš Marek ve středu a Štěpán Hájek na hrotu. Musím nejvíc vyzdvihnout Maryho (pozn. red.: Tomáš Marek), v prostředku jsme si spolu sedli a v podstatě mě vyučoval přímo na hřišti.

Po sezoně si odešel na testy do Viktorie Žižkov. Proč nakonec druholigové angažmá nevyšlo?    

Osobně jsem slyšel víc verzí proč to nevyšlo. Můj názor je, že to neklaplo kvůli výši odstupného, které by musel Žižkov zaplatit všem týmům, kterými jsem prošel.

Nakonec jsi zvolil třetiligovou cestu, ale s tím, že jsi tu českou vyměnil za rakouskou. Jak na své první zahraniční angažmá vzpomínáš?

Bylo to docela spontánní rozhodnutí. V pátek se objevila možnost a v neděli už jsem odjel do Rakouska. Jsem rád, že jsem šel. Fotbal za hranicemi má jinou kulturu. Navíc jsem se dostal do týmu, který byl přeřazen z druhé ligy do třetí a chtěli zachovat profesionální prostředí pro hráče. Takže tréninkové podmínky a servis byly perfektní. Nicméně jsem toho zas tolik neodehrál. Ale skvělá zkušenost do života to byla. Posunulo mě to i co se jazyka týče.

Během loňského léta ses vrátil do Hostouně a hned jsi navázal na první působení v dresu Sokola. V 7 utkáních jsi vstřelil 4 branky a v základní sestavě jsi chyběl jen v úvodním utkání kvůli zranění. Jak za sebe podzim hodnotíš?

Začátek podzimu byl hodně poznamenaný 14 dny karantény. Navíc i trenér k nám přišel těsně před začátkem soutěže. Doma jsme neztratili ani bod, naopak venku jsme bez výhry. Věřím, že kdyby nás vedl trenér Rodinger už v přípravě, byli bychom na tom lépe.

Změnila se výměnou trenéra nějak Tvoje role v týmu?

Jediné, co se změnilo je, že jsem se z prostředku hřiště posunul na křídlo. Byl to tah právě trenéra Rodingera, který mě znal z kempu ČAFH, kde jsem hrál právě na křídle. Musím říct, že jsem s tímhle postem spokojený.

Od posledního společného tréninku uběhly tři měsíce. Od té doby je příprava ve znamení polykání individuálních tréninkových dávek. Pro kolektivního sportovce asi nic příjemného…

Když bylo prvně řečeno, že se začne začátkem ledna, plán jsem plnil. Pak se restart posunul na 14. února… Pořád byl vidět jasný cíl a individuální příprava se dala zvládnout. Pak ale přišlo další posunutí termínu a od chvíle, kdy bylo jasné, že se znovu nezačne, už je to hodně těžké. I přesto se snažím udržovat v kondici.

Z toho, co říkáš asi moc nevěříš na znovu-rozehrání amatérských soutěží letošního ročníku?

Moc ne. Byť nechápu, že nám není dovoleno alespoň trénovat za podmínek testování. Přál bych si, aby se začalo, fotbal mi chybí. V brzký restart soutěže ale nevěřím.

Autor: Lukáš Horníček