ROZHOVOR | Jiří Jeslínek: V silách týmu je hrát ve vyšších patrech tabulky

Bývalý mládežnický reprezentant Jiří Jeslínek (35) vkročil do velkého fotbalu v dresu Sparty, za kterou si zahrál i Ligu Mistrů. Kromě české nejvyšší soutěže si zahrál i v Kazachstánu, Rumunku, Slovinsku a na Ukrajině. Aktuálně si hráčskou kariéru prodlužuje v dresu konkurenta naší rezervy a aktuálního lídra B třídy z Tuchoměřic. Trenérskou dráhu však spojil s A mužstvem Hostouně a na podzim byl součástí trenérského štábu, který dovedl tým k nejlepšímu umístění v historii klubu.

 

Jirko, na začátku každého rozhovoru dělám výkop otázkou směřovanou k samotným fotbalovým začátkům… V kolika letech začal být kulatý nesmysl součást Tvého života a byl to táta, kdo Tě k fotbalu přivedl?

S kulatým nesmyslem jsem začal v pěti letech. Ano, byl to táta, který hrál fotbal a byla to tak pro mě logická volba.

 

V žákovském věku ses stěhoval z Dukly do vyhlášené akademie Sparty, kde jsi prošel všemi kategoriemi až do prvního týmu. V kádru Letenských sis zahrál i nejprestižnější klubovou soutěž Ligu Mistrů. Jak vzpomínáš na tuhle část fotbalového života?

Sparta je něco výjimečného. Kdo to nezažil, tak to nepochopí. Už od mládeže je na vás velký tlak. Kamkoliv přijedete, soupeř má zvýšenou motivaci vás porazit a udělá pro to všechno. To se děje každý zápas a záleží na vás co mu dovolíte. Co se týká A týmu, tak to byla pro mě pocta se tam dostat. A to v roce 2005 rovnou z dorostu a hned zažít Ligu mistrů. Neskutečný zážitek obléknout rudý dres, moc dobře se na to vzpomíná. Strávil jsem v A týmu, s několika hostováními, krásných 5 let. Jen mě mrzí, že jsem se nedokázal víc prosadit.

 

Tvoje kariéra se neomezovala pouze na náš český rybníček. Zahrál sis soutěže v Kazachstánu, Rumunku, Slovinsku i na Ukrajině. Které angažmá bereš jako nejúspěšnější a které bys vyzdvihl po mimo-fotbalové stránce?

Určitě ukrajinská liga byla neskutečně kvalitní, s tou naší se nedá srovnávat. Když hrajete s Šachtorem Doněck, Dynamo Kyjev, Dněprem nebo Metalist Charkov… Tam byli opravdu hráči světového formátu. Mimo fotbalovou stránku bych vyzdvihl všechny. Každá země mi dala něco do života.

 

Pojďme do současnosti… Sezonu jsi sice zahájil jako hráč divizního SK Kladno, ale jeho dres sis letos neoblékl a v září jsi přestoupil do Tuchoměřic, hrající „pouze“ B třídu. Bylo to ze zdravotních důvodů?

Ano, měl jsem zdravotní problémy. Konkrétně trhlinu v kyčli a nebyl jsem schopný fungovat na sto procent.

 

Právě v období, kdy se zrodil hráčský přestup do Tuchoměřic, jsi zároveň kývl na nabídku trénování v A mužstvu Sokola. Jak se zrodilo angažmá v roli trenéra?

Může za to pan Rodinger. (směje se) Už dlouho mi říkal, ať s ním jdu trénovat a situace k tomu, díky mému zdravotnímu stavu, nahrála sama. Navíc Dominik mi představil svoji vizi, a to mě oslovilo a šel jsem do toho hned po hlavě. Roli hrálo i to, že jsme velmi blízcí přátelé.

 

V Hostouni jsi vytvořil trenérský tým s Dominikem Rodingerem, Mariem Ličkou a Martinem Charvátem. Jak hodnotíš dosavadní spolupráci a jak jste si rozdělili kompetence?

Myslím, že si to neskutečně sedlo. Kluci z realizáku jsou skvělí a mají týmu co dát. Moje kompetence je pracovat s útočníky a řešit ofenzivní část.

 

Hostouň zakončila podzimní část ČFL na šesté příčce. Je v silách mužstva postavení v tabulce ještě o nějakou příčku posunout? 

Je to naše přání. Kluci na to určitě mají a je to v jejich silách. Půjdeme si tvrdě za tím…

 

Nyní nás čeká dlouhá pauza.  Kdybys měl říct jednu věc, na které je zapotřebí s týmem zapracovat, aby byl na jaře ještě silnější…

Určitě je zapotřebí zapracovat na standardkách.

 

Na závěr se vraťme k Tvé osobě. Jaké jsou trenérské ambice Jiřího Jeslínka?

Chtěl bych se v příštím roce přihlásit na A licenci a uvidíme co bude. Zatím se v nové roli rozkoukávám a musím se ještě hodně učit.

 

 

Autor: Lukáš Horníček

Foto: sokol-hostoun.cz, isport.cz