Rozhovor | František Motlík: Hostouň vždy byla a je volbou číslo jedna

Je to 15 let, kdy předseda klubu Jiří Hondl s Miroslavem Vlčkem vyrazil do sousedního Pavlova na tamní plácek přemluvit teprve sedmnáctiletého Františka Motlíka k angažmá v A týmu Hostouně hrajícího Okresní přebor. Slovo dalo slovo a brzo se stal důležitým stavebním kamenem Sokola, s kterým se během devíti sezon probojoval až do divize. V létě 2018 se rozhodl pro změnu, a to ne zrovna malou. Po dvanácti sezonách v zelenobílém dresu neodolal vábení ze zahraničí a zamířil do rakouského mužstva SCU Emmersdorf. Po roce se však vrátil, aby pomohl omlazené rezervě Hostouně vybojovat postup do A třídy…

Franto, v Hostouni jsi od dorosteneckého věku. Mohl bys nám přiblížit svou mládežnickou fotbalovou kariéru? Na jaké úrovni jsi hrával fotbal a v jakých klubech?

Co si tak pamatuji, tak jsem jako úplně malý kluk poprvé kopnul do míče v Hostouni, ale to bylo opravdu jen kopnutí. Poté jsem se dostal do týmu Sparta Doly Kladno, kam mě přivedl děda a tam jsem pod vedením pana Kozla začínal. Poprvé jsem se na Spartě Kladno taky dostal k Martinu Čurdovi. V mladších žácích jsme poté jako celý tým přestoupili na SK Kladno, jelikož jsme pod jeho vedením pana Čurdy byli hodně úspěšní, což se pak ukázalo i v dospělém fotbale v Hostouni.

Po nějakém čase jsem se ale vrátil zpět na Spartu a tam odehrál za starší žáky a dorost ještě nějakou tu sezonu. V 17 letech si mě našel pan Hondl s panem Vlčkem v Pavlově na plácku, kde jsem si kopal s kluky z vesnice, domluvili jsme se, že půjdu hrát fotbal do Hostouně rovnou za muže. Za to jsem byl a jsem velmi rád a zažil jsem zde neskutečné sezony. Jak po stránce radosti, tak po stránce zklamaní, jak už to ve fotbale chodí. Myslím tím, když se postoupilo a naopak, kdy nám postup utekl těsně před nosem.

Jinak soutěže jsem hrával od Okresního přeboru až po nějakou mládežnickou ligu, kterou jsme hráli na SK Kladno. Pokud si tedy dobře pamatuji, jelikož už je to nějaký ten rok zpátky.

Ze současných fotbalistů Sokola máš odkopáno suverénně nejvíc sezon v dospělém fotbale. Byl si u všech postupů z Okresního přeboru až do Divize. Na který postup vzpomínáš nejraději?

Každý postup měl něco do sebe a každý postup byla hrozná jízda. (usmívá se) Ale nejraději vzpomínám asi na ten, kdy jsme postupovali do Krajského přeboru, jelikož to bylo po několika letech, kdy Hostouň byla zpátky v kraji. Hlavně po tom, co jsme si po mém přestupu do Hostouně s panem Hondlem řekli, že tam Hostouň jednou zase dostaneme. A povedlo se to!

To, že se povedlo postoupit i do Divize, už byla jen třešnička na dortu. A jak známe všichni pana Hondla, nezůstává jen u malých cílů, takže přišel postup do ČFL. A myslím si, že to taky nemusí být konečná. Tedy pokud Hostouň nedostane v poháru Spartu Praha, Hostouň jí zázrakem porazí a pan Hondl skončí, …jak jednou utrousil v meziřečí. (smích)

A kdybys měl vybrat mužstvo, které nejvíc ladilo, byla nejlepší parta…

Myslím, že to bylo právě mužstvo, které vykopalo Krajský přebor. Tam byla neskutečná parta, spoustu srandy a celkově si to vše sedlo. Na trenérský post bych dal dvojici Mužík – Čurda. S těmi mělo mužstvo vždy všechno.

Během Tvé dlouholeté éry v Hostouni si patřil k lídrům týmu a pravidelně se o Tebe zajímala mužstva z vyšších soutěží. Bylo některé z potencionálních přestupů na spadnutí?

Určitě. Nabídek tam bylo hodně a dost se jednalo. Ale nakonec jsem vždy zůstal věrný Sokolu, jelikož mě to tu bavilo a baví. Lidé okolo fotbalu jsou skvělí, fanoušci jsou super. Hostouň vždy byla a je volbou číslo jedna. Jen jedno mě mrzí… Mohl jsem jít hrát do týmu Bohemians Praha. Příležitost jsem ale nakonec nechytl za pačesy, neodešel a dal jsem přednost studiu na vysoké škole. Třeba by se moje fotbalová kariéra pohnula jiným směrem, kdo ví...

K přestupu nakonec došlo v létě 2018. Tvoje kroky vedly do rakouského mužstva SCU Emmersdorf. Jak na zahraniční angažmá vzpomínáš?

Naprosto neskutečné. Kdo si to nezkusí, tak asi nikdy nepochopí! Vůbec mi nevadilo, že to tam bylo trošku fotbalově jinde. Ale ty lidi kolem fotbalu, ta mentalita lidí, hráčů, fanoušků, vedení týmu. To prostě je tam vůči Česku nesrovnatelné. Všichni jsou přátelští, chtějí vám se vším pomoci a přišlo mi, že by se rozdali. Opravdu na to mám jen ty nejlepší vzpomínky a pokud někdo dostane tu možnost si to jít zkusit, tak ať neváhá a jde.

Po roce ses vrátil do Hostouně. Tvoje kroky však vedly do „béčka“. Byl to od začátku záměr, nebo Tě lákalo si zkusit ČFL?

Určitě bych si klidně nějaký ten zápas v ČFL strčil, ale po angažmá v Rakousku jsem trošku zpohodlněl a neměl jsem tendenci někomu dokazovat, že na to mám a vlastně jsem neměl chuť trávit pomalu každý den na hřišti. Šel jsem do B týmu záměrně pro klid a radost z fotbalu. Poslední dobou trávím více času na rybách, tak i z toho důvodu jsem volil tuhle cestu.

B mužstvo za poslední dva roky prošlo nemalou obměnou. Z kádru odešlo několik dlouholetých opor. Naopak se do týmu začínají začleňovat mladí hráči z hostouňského dorostu. Změnil se tím nějak způsob hry „béčka“?

Způsob hry se určitě změnil. Přišla mladá „nevyjančená“ krev a takřka bez zkušeností s dospělým fotbalem. Hráči to jsou však snaživí a nechají si poradit. Bude nějakou chvilku trvat, než si hra sedne. Dřív to bylo víc do tenisky a o klidu, jak se říká. Teď je to více běhavé, občas trošku zbrklé, ale o to víc bojovné. Hráči, kteří do B týmu přicházejí z dorostu, mají určitě potenciál a řekl bych, dejte tomu jednu-dvě sezony a budou těmi tahouny mužstva oni. Ať už je to mladý Študent, Balej, Dědeček… Tedy pokud vydrží v Hostouni.

Letos, po osmi odehraných kolech, Sokolu náleží druhá příčka se ztrátou tří bodů na první místo. Narozdíl od aktuálního lídra ze Slaného se Hostouňští nevyhnuli bodovým ztrátám. Která z bodových ztrát Tě mrzí nejvíc?

Tak každá ztráta mrzí a je nepříjemná. S Lubnou mě to mrzí z důvodů, že jsem týmu nemohl pomoci. Nejvíc mě ale přímo s..e ztráta s týmem Loděnice. V 22. minutě vedeme 4:1 a má být po zápase! Vlastně ještě 10 minut do konce vedeme o dvě branky a skončí to 4:4… To se těžko rozdýchává. Navíc proti týmu, na který nemám nejlepší vzpomínky a nikdy mi nevyhovoval.

Start přípravy neustále odkládají opatření v souvislosti s covidem. Jak se připravuješ na případný start sezony?

To, že se to pořád odkládá kvůli covidu, tak k tomu bych se ani nevyjadřoval, protože podle mě lidi už neznají jinou nemoc než právě covid. Zeptejte se někoho kolem sebe, jestli měl letos chřipku? Myslím, že snad nikdo. Myslím si, že je to úsměvné.

Jinak na případný start se připravuji tak, že čas od času se jdu proběhnout, ale nějak to nepřeháním. Stejně si myslím, že nižší soutěže, jestli se rozeběhnou, tak až na podzim. A začne se od nuly.

Autor: Lukáš Horníček

František Motlík byl koncem března zařazen Kladenským deníkem mezi jedenáctku nejpopulárnějších fotbalistů Kladenska. Mezi finalisty ankety právě probíhá souboj o absolutní prvenství. Svůj hlas(y) můžete dát Frantovi zde. Děkujeme!