ROZHOVOR | Dominik Rodinger: Chceme přivést brankáře a hráče, kteří nám zkvalitní předfinální a finální fázi

Dominik Rodinger přišel k prvnímu týmu Hostouně těsně před startem letošní třetiligové sezony. I přes minimum času na seznámení s mužstvem a několika přerušením kvůli pandemii koronaviru, dokázal v podzimních sedmi odehraných zápasech posbírat s týmem devět bodů.

Foto: Bohumil Kučera

Dominiku, je ti teprve 33 let. Mnoho hráčů v tomto věku ještě aktivně hraje. Jak to že ses vrhnul na trénování?

Je to pravda. Ale není to tak složitý, jako to vypadá. Já jsem v profesionální kariéře, kterou jsem začal v 16 letech, prošel sedmi kluby (Bohemians 1905, Teplice, Xaverov, Michalovce, Slovan Bratislava, španělský SC Badajoz a Dukla Bánská Bystrica).  Z toho čtyři mé týmy zkrachovaly a dva mi dlužily peníze, takže jsem se v 27 letech rozhodl jít z profi do třetiligových Záp, kde jsem po roce dostal nabídku z Teplic od pana trenéra Ščasného. Majitel klubu však za mě tehdy neměl náhradu a nepustil mě. To byl takový můj velký zlom v hlavě a už jsem neměl motivaci pokračovat. Podle toho vypadala i moje výkonnost, nechytil jsem v další části sezony fakt nic. Dospělo to k ukončení kariéry.

Následně jsem dostal příležitost pracovat pro hráčskou asociaci (pozn.: ČAFH – Česká asociace fotbalových hráčů), kde se dělaly kempy pro hráče bez smluv. Zároveň jsem šel dělat sportovního manažera a asistenta do Blšan Marcelovi Ličkovi, kterého jsem přivedl jako hlavního trenéra. Takže jsem plynule šel z hřiště na tribunu, respektive na střídačku.

Trénuješ tu několik hráčů, kteří jsou starší než ty. Jak to zvládáš? Poslouchají tě?

To je spíš otázka na ně. :D Ale je samozřejmě složité „velet“ klukům, kteří mají větší porci ligových zápasů, ať už je to Tomáš Marek, Petr Trapp nebo Radek Dosoudil. S ním je to ještě pikantnější, že jsme spolu hráli ve Slovanu Bratislava a zrovna on mě v lásce moc neměl. :D A táhlo se to ještě dlouho. Přes derby Slovan vs. Artmedia, kdy jsme hráli proti sobě, a nakonec jsme spolu skončili v jednom týmu. Pak jsme na sebe ještě narazili díky mé práci v hráčské asociaci a troufnu si říct, že se z nás stali za tu dobu velmi dobří přátelé.

Já ale nejsem trenér, který rozdává jen úkoly či pokyny. Snažím se s hráči o všem bavit, to je pro mě docela podstatné. Nemám rád, když se něco řeší za zády. Je lepší si říct i nepříjemné věci, které prostě jsou a budou. Ale cítím, že se vzájemně respektujeme, a to je předpoklad k tomu, že to může nadále fungovat. 

I přes to, že si u týmu bezmála čtyři měsíce, současná situace okolo pandemie a s tím spojená vládní omezení Ti příliš času u mužstva nenabídly. Stihl ses už dostatečně seznámit s týmem a prostředím v Hostouni? 

Tak příchod byl strašně rychlý. Nebylo to vůbec jednoduché. Nabídka přišla opravdu v ne úplně dobrý čas. Rozběhl jsem sezonu v mém bývalém klubu Tempo Praha, kde se udělala s hráči výborná příprava. První dvě kola jsme vyhráli a já se měl za dva dny rozhodnout, zda do toho půjdu. Probral jsem to se staršími hráči z kabiny a asistentem Martinem Dostálem. Každý mi řekl, že je to výzva, ať do toho jdu a že to chápou. To mi hodně pomohlo v rozhodování.

Když jsem jel na první zápas do Benešova, který jsme měli po dvou společných trénincích, tak jsem si říkal: „ty vole, vždyť ty ani nevíš, jak ty kluci budou hrát, neznáš je jménem. Jdeš svým způsobem na oprátku.“ :D Byla to neskutečná zkušenost, za kterou jsem zpětně velmi rád. Benešov nás, včetně mě, vycvičil a my měli hodně práce před sebou. Do toho nás hned poté zavřeli do karantény, takže jsme neměli možnost pracovat hromadně, ale pouze individuálně. To zpětně beru jako výhodu, protože jsem klukům posílal plány a hrozně se kondičně zvedli. Přišel zápas s prvoligovou Boleslaví, který nás nakopl a pomohl do další práce.

Během podzimu si mužstvo dovedl v sedmi zápasech ke třem výhrám a před přerušením soutěží se Hostouň odpoutala od sestupových příček. Jak si s podzimním vývojem třetiligové sezony spokojen?

Pro nás byla velmi důležitá zvládnutá domácí utkání s týmy, které nás ohrožovaly ze spodku tabulky. Venkovní zápasy v Benešově a na Motorletu jsme nezvládli jak výsledkově, tak herně. Ale naopak béčko Plzně a Sparty jsme potrápili hodně. Z těch zápasů jsme jeli s pocitem dobře odvedené práce, i když se prohrálo. Takže, když to shrnu, tak spokojený jsem tak na 70 %, protože jsme měli na to něco přivézt i z půdy soupeřů. 

V půlce října přišlo to, čeho jsme se všichni obávali – opětovné přerušení soutěží a omezení společných tréninků. Udržovat mužstvo v kondici na případné obnovení soutěží na dálku není nic jednoduchého. Jak ses s tím popasoval?

Kluci měli od začátku opět individuální program. Jelikož se nevědělo, jak dlouho to bude trvat, začali jsme zlehka a pomalu přidávali. Někteří kluci mají GPS vesty od Sonda Sport, tak jsme měli možnost to klukům nastavit přesně na míru podle postů, které hrají. Dle dat vidím, že i v tomto hluchém období někteří z nich udělali velký krok dopředu. Takový Ondřej Soukup si ještě přidával, což mi připomíná příběh Simy ze Slavie. Je vidět, že Suk dělá všechno pro to, aby se dostal do základní sestavy.

Na to navážu další otázkou. Vrátili se koncem listopadu do tréninku všichni hráči v obstojné kondici?

Je vidět velký rozdíl mezi hráči, kteří plán plnili do detailu a kdo třeba dělal něco jiného, a nebo nemohl udělat vše, například z pracovních důvodů. Ale nikdo nepřišel ve stavu, že bychom ho museli sundat z tréninku. :D Tím, že kluci dělají všechno po práci, tak z mé strany k nim letěla velká poklona a poděkování. Je radost s nimi pracovat.

Restart ČFL je naplánován na poslední lednový víkend. Jak bude v následujících týdnech probíhat příprava?

V prosinci pojedeme třikrát týdně. Zároveň odehrajeme dva přípravné zápasy, s výběrem Slavie U19 a rezervou Dukly. Ale člověk v dnešní době fakt neví, co bude zítra, natož za týden. Chceme být ale připraveni na jarní boje. Pokud vše pojede podle plánu, tak příprava bude extrémně krátká. A na jaře se ukáže, co kdo dělal v listopadu, prosinci a lednu. Pak už čas nebude. Ale může se také stát, že se nezačne vůbec. Musíme počítat se vším.

Mužstvo si po svém předchůdci Ivanovi Pihávkovi přebral až koncem léta a na velké zásahy do kádru už nebylo příliš prostoru. Zimní přestupové období bude v podstatě první větší příležitostí, jak doplnit mužstvo podle tvých představ. Jsou pozice, na kterých tlačí Sokol bota?

Nejdřív bych zmínil odchody. Odešel nám Radek Smékal a uvidíme, jak to dopadne s hráči, kteří jsou tu na hostování. Takže první co chceme, je udržet hráče, kteří tu jsou na hostování. Ideálně přetavit hostování v přestup. S hráči mluvím, vědí to. Další, u koho máme otazník, tak je brankář Mařík, který se dostal k policii a časově to nezvládne. Takže určitě se budeme zaobírat doplněním kádru na postu brankáře. Zároveň se koukneme na možnosti doplnění jednoho, maximálně dvou hráčů, kteří nám zlepší jak předfinální, tak finální fázi hry. Například jsem chtěl zkusit v prosinci jednoho hráče z Tempa, ale vedení klubu, respektive trenér mu to bohužel u nás neumožnil. Budeme hledat dál. Myslím, že mám celkem velký přehled o hráčích a rozhodně toho chci využít.

Změny v létě zasáhly i realizační tým. Mužstvo doplnila fyzioterapeutka Lucie Fortuníková. Po Tvém příchodu přišel k týmu nový trenér brankářů Martin Charvát. Plánují se i další změny u A týmu?

No, tady to bude v zimě asi největší změna. Martin Čurda už při mém příchodu jasně řekl, že dojede do zimy a skončí. Je ve fotbale nepřetržitě dvacet let a potřebuje si na chvíli dát oraz. S Martinem se mi dělalo dobře. Máme velmi podobný náhled na fotbal a líbilo se mi, že byl i takový můj oponent. I tato práce mě obohatila, a i za tu krátkou dobu mu moc děkuji za spolupráci. Věřím, že se časem k fotbalu vrátí, má mu stále co dát. My s vedením budeme pracovat na tom, ať 4. ledna, kdy máme nástup do přípravy, jsme v kompletním složení. Něco už se řeší a pokud to dopadne, tak to bude bomba! Je možné, že budu mít nakonec i dva nové kolegy. Pro kluky jako takové by to bylo zase obrovské plus, protože bychom se jim mohli věnovat ještě víc individuálně a pro klub by to znamenalo ještě lepší a rychlejší růst potencionálu hráčů.

Autor: Lukáš Horníček | Foto: Bohumil Kučera