Rozhovor | David Tetour: Máme dostatečně ambiciózní tým na to, aby šesté místo nikoho neuspokojovalo

Brankář David Tetour (31) začínal s fotbalem v Čechii Smíchov, fotbalově však dozrál až v pražské Dukle. Na Julisce strávil bezmála deset let a krátce působil i v prvním týmu. Poslední roky přesvědčuje o svých kvalitách ve třetí nejvyšší soutěži. Po angažmá v Hořovicích a Benešově, zakotvil v létě 2020 v Hostouni. „Věděl jsem, že ještě chci hrát fotbal alespoň na úrovni třetí ligy a Hostouň v té době gólmany sháněla. Sedl jsem si s trenéry a za odpoledne bylo rozhodnuto,“ říká v rozhovoru pro náš web zkušený brankář Sokola.

Davide, mohl bys nám přiblížit svou mládežnickou fotbalovou kariéru? Táhlo Tě to do brány od začátku nebo přechod mezi tři tyče přišel až po čase?

Do brány mě to trochu táhlo vždycky, ale jako malý jsem trénoval max. 2x v týdnu v menším klubu SK Čechie Smíchov a ne vždycky jsem tam chytal. Intenzivněji jsem se dostal k hraní fotbalu asi až v 15 letech, když jsem přestoupil do Dukly Praha. Sice tam v té době ještě nebyla profesionální soutěž, nicméně mládež byla již tenkrát na slušné výkonnostní úrovni a jinde než v bráně bych na to jednoduše neměl, takže bylo rozhodnuto…

V Dukle si působil takřka deset let. Chytal jsi za dorost, juniorku a působil jsi jako trojka v ligovém áčku. Jak vzpomínáš na tuhle část fotbalového života a co podle Tebe chybělo, aby ses prosadil v prvním týmu?

Vzpomínky na to mám vesměs dobré. Potkal jsem za tu dobu spoustu nových lidí, mám z té doby řadu kamarádů, zažil jsem různá zahraniční soustředění, přátelské zápasy s top týmy a podobně. Nikdy jsem moc nepočítal s tím, že bych se mohl dostat až k profesionálnímu fotbalu, ale nějak se to postupně po jednotlivých krůčkách poctivým tréninkem povedlo, takže super. Na druhou stranu zpětně člověk cítí, že stačilo dostat šanci ve dvou třech zápasech a že k tomu párkrát bylo opravdu blízko. S ligovými starty by byl další kariérní posun přeci jen o něco jednodušší. Na rovinu si myslím, že v lize dostávají občas příležitost výkonnostně horší hráči, než jsem byl tenkrát já, ale u brankářů je specifické to, že téměř celou sezonu chytá pouze jeden, a pokud nedojde u někoho ke zranění nebo disciplinárnímu trestu, obvykle do toho trenéři nezasahují. Z tohoto pohledu to je někdy o štěstí a někdy třeba i o přestupové politice klubu. Každopádně kdyby si se mnou v dorostu tenkrát trenér brankářů Obermajer nedal dost práce, také to celé mohlo dopadnout tak, že bych nikdy na stůl profesionální smlouvu nedostal a s fotbalem bych na vyšší úrovni třeba ani nezačal, takže zpětně jsem rád, že to dopadlo alespoň takhle.

Před příchodem do Hostouně jsi chytal za konkurenční Benešov. I když jsi tam chytal pravidelně, rozhodl ses v létě 2020 pro odchod. Co za tímto odchodem stálo? A jak se zrodilo angažmá v Sokolu?

Tady se sluší přiznat, že jsem byl z Benešova odejit a nebylo to úplně moje rozhodnutí. V Benešově se rozhodli dát přednost mladší dvojici brankářů, to je fotbal. Škoda jen, že mi to řekli asi dva dny před startem přípravy. Věděl jsem, že ještě chci hrát fotbal alespoň na úrovni třetí ligy, tak jsem rozhodil sítě a přes bývalé spoluhráče, lidi z kladenského futsalu apod. jsem dostal info, že v Hostouni zrovna žádného gólmana nemají. Promluvil jsem si s tehdejšími trenéry Pihávkem a Čurdou a za odpoledne bylo rozhodnuto.

Po Tvém příchodu se však týmu příliš nedařilo a před startem soutěže došlo i ke změně trenéra. Neříkal sis, kam jsem to vlezl…?

Ne to jsem si neříkal, i když změna trenéra takhle rychle prakticky ještě před sezonou mě trochu překvapila. Na týmu ale bylo znát určité napětí. Bylo to po pauze, kdy se kvůli covidu na jaře nehrálo, na řadě hráčů byl znát tréninkový výpadek a souhrou nebo systémem jsme to také zrovna nezachraňovali. Vzhledem k tomu, že jsem byl v týmu nový, těžko můžu soudit, co za to mohlo.

Po dvou sezonách, kdy byl Sokol namočený v sestupu, se v polovině letošního ročníku pohybuje v klidném středu tabulky. Je šesté místo maximem týmu, nebo se může ještě o nějakou tu příčku na jaře posunout?

Věřím, že máme dostatečně ambiciózní tým na to, aby šesté místo nikoho neuspokojovalo. Dva body před námi je Vltavín, to je na dostřel, tam se můžeme posunout poměrně rychle a dál uvidíme, jednoduché to rozhodně nebude. Hrát o šesté místo a výše je za mě v ČFL důstojné umístění. Rozhodně se už nechci koukat pod nás, toho už bylo za ty dva roky dost. Herní posun jako tým jsme určitě zaznamenali, ale je potřeba to dokazovat i výsledky.

Poslední rok a půl tvoříš brankářskou dvojici s talentovaným gólmanem Viktorem Pančevem. Jak bys zhodnotil spolupráci? Nepanuje mezi Vámi řevnivost vzhledem k postu jedničky?

Spolupráce i komunikace je, řekl bych, na výborné úrovni. Panči má chuť trénovat, přidávat si, bere fotbal zodpovědně podobně jako já. Když například nemáme zrovna k dispozici trenéra brankařů, vymyslíme si společně trénink, rozcvičíme se, pobavíme se, funguje to dobře.

No tady zase narážíme na to, že chytat může jenom jeden. Samozřejmě je tím pádem mezi námi velká rivalita. Kdybych hrál třeba beka a Panči přede mnou zálohu, byla by to asi ideální konstelace, takhle jeden z nás vždycky skončí pouze na lavičce.

Kromě „velkého“ fotbalu hraješ ještě futsal. Dá se skloubit třetí liga s dalším sportem?   

Evidentně dá, ale bezpochyby to vyžaduje velikou toleranci především od partnerky (usmívá se). Pomáhá mi to nezapadnout do stereotypu a rozvíjet všeobecné pohybové předpoklady - nemusí tím pádem jít jen o sporty, kde se kope do balonu. Třeba od futsalu jsem letos záměrně trošku upustil, protože mě začal limitovat pohyb po parketách a cítil jsem, že už mi to do fotbalu nepřináší tolik, co bych potřeboval. Ale nahradil jsem to Hanspaulskou ligou, kde hraju v poli, nabírám jiný herní přehled a hlavně i kondici.

…u toho bych se zastavil. Je Ti 31 let. I když to u brankáře není až tak vysoký věk, tak se předpokládá, že v tomhle věku gólman zkušenostmi kulminuje. Dá se v tomhle věku ještě nějak zlepšovat?

Trenér tvrdí, že to jde. Já mám spíš pocit, že dá dost práce si tu přiměřenou výkonnost alespoň udržet (směje se).

Jaké jsou fotbalové ambice Davida Tetoura pro rok 2023?

Pochopitelně odchytat co nejvíce zápasů a dostat co nejméně gólů. Udělat maximum pro to, abychom udrželi nebo vylepšili naše současné postavení v tabulce – třeba na třetí místo. To potom ten fotbal baví ještě víc!

Autor: Lukáš Horníček

Foto: Lukáš Horníček, Bohumil Kučera, spartaforever.cz