ROZHOVOR | „Každý zápas beru jako zodpovědnost vůči týmu,“ říká pilíř defenzivy Sokola

Rodák z jihu Čech Václav Bízek prošel mládežnickými soutěžemi v Prachaticích a Vimperku, následně zamířil do akademie Dynama České Budějovice, kde poprvé poznal profesionální fotbalové prostředí. Po úspěšném přechodu do dospělého fotbalu v divizním B-týmu Dynama se v létě 2022 přesunul do Hostouně. Z původně mladého hráče se postupně vypracoval ve stabilní oporu zadních řad a v aktuální sezoně patří k pilířům defenzivy Sokola. V rozhovoru se ohlíží za svou dosavadní cestou, přechodem do mužského fotbalu i podzimní částí sezony.

Pocházíš z jihu Čech a s fotbalem jsi začínal v Tatranu Prachatice. Jaké máš na své úplné začátky vzpomínky?

S fotbalem jsem v Prachaticích začal ve čtyřech letech, kdy mě k němu přivedl můj děda. Na své fotbalové začátky vzpomínám vždy velmi rád.

Následně jsi zamířil do Šumavanu Vimperk. Co ti toto období dalo po fotbalové i lidské stránce?

V Šumavanu jsem strávil dvě sezony. Měli jsme tam výbornou partu a asi hlavně díky tomu jsme vyhráli krajský přebor.

Už v žákovském věku přišel přestup do akademie Dynama České Budějovice. Akademie Dynama je považována za jednu z nejkvalitnějších v republice. Jak velký skok to pro tebe tehdy byl? V čem tě nejvíce posunula?

Skok to pro mě byl asi největší v celé kariéře. Dostal jsem se i do Akademie Jihočeského kraje, takže jsem přestupoval do Českých Budějovic jak do školy, tak na internát. Začátky na internátu byly složitější, ale do života mi to dalo strašně moc, hlavně co se týče osamostatnění. Po fotbalové stránce jsem poprvé poznal profesionální servis, který Dynamo nabízí a na který jsem do té doby nebyl zvyklý. Hráli jsme celostátní ligu, takže jsem měl možnost nastupovat proti nejlepším hráčům své kategorie, za což jsem velmi rád.

V sezoně 2021/22 jsi dostal velkou šanci v divizním B-týmu Dynama, kdy jsi hned v prvním ročníku naskočil do 28 zápasů. Jak náročný byl přechod z dorosteneckého do dospělého fotbalu?

Z dorostu nás ten rok přišlo hned několik. Největší rozdíl byl pro nás mladé kluky především ve zkušenostech, které nám silnější týmy dokázaly ukázat. Vzpomínám si, že hned první zápas jsme v Klatovech prohráli 1:2. Nejvíce nám s přechodem do dospělého fotbalu pomáhal hrající trenér Jiří Kladrubský, který nás dokázal usměrnit a pomoci přímo na hřišti.

V létě 2022 jsi přestoupil do Hostouně. Co tehdy hrálo hlavní roli při výběru a proč ses nakonec rozhodl pro Sokol?

Dostal jsem se na vysokou školu do Prahy, a tak jsem si začal hledat tým ideálně ve třetí lize. Ozval se mi tehdejší trenér Rodinger, abych přišel na trénink. Už od začátku jsem cítil, že je tu skvělá parta, a proto jsem se rozhodl pro Hostouň.

Z původně mladého hráče ses posunul do role stavebního kamene zadních řad. Co pro tebe tato odpovědnost znamená a jak se cítíš v aktuálním herním systému?
Znamená to pro mě opravdu hodně. V každém zápase se snažím makat na sto procent a pomoci klukům, jak jen to jde. Myslím si, že se herní systém oproti minulé sezoně tolik nezměnil a jsem s ním spokojený.

Do týmu přišla řada nových hráčů. Jak náročné bylo sehrát se během krátké letní přípravy?

Ano, v létě jich přišlo poměrně dost, ale všichni jsou to kvalitní fotbalisté, takže do týmu i do kabiny zapadli velmi dobře.

Podzimní část jste zakončili na 10. místě tabulky. Odpovídá toto umístění reálné síle týmu, nebo cítíš, že jste mohli být výš?

Co se týče bodového zisku, cíl jsme splnili. Myslím si ale, že máme rozhodně na vyšší umístění. Tabulka je hodně vyrovnaná – každý vyhraný zápas vás může posunout o několik příček výš, ale platí to i naopak.

Autor: Lukáš Horníček | Foto: Bohumil Kučera