Příběh Jany - naší sousedky, kamarádky...

Komu můžete svým časem a přečtením tohoto článku pomoci? Věnujte nám jen pár minut a my Vás doufejme přesvědčíme, že každý z nás občas potřebuje podpořit. Každá pomoc se počítá – jeden může pomoci s úklidem v domácnosti, druhý s vařením a třetí třeba finančně. A čím více se nás sejde, tím větší radost uděláme a ulehčíme od starostí, které si nikdo z nás nepřeje.

Foto: Mareček na mé první návštěvě po odstranění nádoru v kladenské nemocnici, kam patří i můj velký dík paní doktorce Ježkové, panu doktorovi Pýchovi i sestřičkám především na JIP.

Jmenuji se Jana Šecová, je mi 34 let. Jsem rozvedená, maminka sedmiletého syny Marečka a 20. 12. 2017 mi byla diagnostikována rakovina tlustého střeva v pokročilém stádiu.

A to jsem si plánovala, že rok 2017 uzavřu rozvodem po odchodu manžela na jaře téhož roku. Už tak se mi život změnil, ale i to se stává. A tak jsem to, že mě opustil muž, vzala jako skutečnost a snažila se žít dál. Zajistit co nejlepší budoucnost pro syna, bylo pro mne prioritou, požádala jsem proto o svěření Marečka do mé péče, našla si druhou práci a začala si uspořádávat novou etapu života. Manžel se rozhodl, že i přes odchod z vlastní vůle se domů skutečně nevrátí a dokonce se nechá vyplatit z domu, jež jsem dostala od rodičů a na který jsme si společně vzali hypotéku. V rámci své lásky a důvěry v naši budoucnost jsem totiž o dům rozšířila společné jmění manželů.

Pak ale přišlo září, začala jsem mít zdravotní problémy. Krvácení. To mě přimělo dojít si k lékaři. Přes několik vyšetření od alergie na lepek, Cronovu nemoc atd. došlo i na kolonoskopii. Ta nebyla v podstatě možná, protože nádor blokoval střevo a tím pádem byla průchodnost velmi malá. V té době už jsem se bála i jíst, ztrácela jsem na váze a čekala na diagnózu. Jeden den jsem měla ložisko ve střevě a druhý den již byla prolezlá rakovinou skrz naskrz. Následovala doplňující vyšetření, až 20. 12. 2017 bylo vše jasné a černé na bílém. Hned začátkem ledna byl nádor vyjmut spolu s dalšími z jater. Nádory na plicích odoperovány prozatím nebyly. Ke konci roku jsem ze své váhy oproti září ztratila více jak 20 kilogramů…

Nevzdávám se, ale systém se o to snaží - navýšení hypotéky, jež jsem měla domluvené na vyplacení manžela z domu, bylo ta tam. Obě dvě zaměstnání jsem musela opustit, resp. odejít na neschopenku. Mám středoškolské vzdělání, pracovala jsem jako obchodní asistentka, v druhém zaměstnání jsem uklízela. Práce se nebojím, jen už mi na ni bohužel nezbyly síly. A vzhledem ke své diagnóze nejsem pro věřitele perspektivní.

Svůj příběh sdílím na svém facebookovém profilu. Nechci se tak propagovat či jinak zviditelnit, ráda bych jen, aby nikdo nebral svůj zdravotní stav na lehkou váhu, aby lidé věděli, jak vše okolo probíhá. Dalším důvodem byl fakt, že jsem chtěla svou rodinu ušetřit tisíce dotazů jak mi je, co je nového, jestli už nemám vlasy, ...i tak je to pro všechny těžké. Je to vlastně taková forma mé terapie.

Ale nevzdávám se. Beru věci, tak jak přicházejí, i když po detailním vyšetření byla nalezena další ložiska v bederní páteři, kyčli, koleni, játrech i na plicích. Mám však kolem sebe skvělou rodinu, kamarády, lékaře i zaměstnavatele. Ne každý má takové štěstí. Těším se na každý den, kdy je mi přes probíhající chemoterapii dobře. Na každý den, který strávím se svým synem, rodinou či kamarády. Na každý den, protože jsem prostě šťastná i přesto, v jaké situaci teď jsem.

Děkuji Vám předem za jakoukoliv finanční pomoc, jež se v případě, že Vás můj příběh oslovil a není Vám lhostejný, rozhodnete poskytnout do sbírky. Zorganizovala ji sestra a kamarádky ve spolupráci s obecním úřadem, aby mi usnadnili život a já se nemusela bát více než je třeba - např. že nebudu mít na splátku hypotéky, na náklady domácnosti či na pračku, pokud mi ta současná vypoví službu.

Bankovní účet pro provádění sbírky: 115-7101200257/0100