Petr Kouba: Naše stříbro v Anglii mělo společenský význam, rád na to vzpomínám

 Klub na vzestupu. Sokol Hostouň ležící na kraji Kladenska v těsném sousedství ruzyňského letiště za posledních šest let postoupil z okresního až do krajského přeboru, kde hraje vůbec poprvé ve své historii. A po podzimu je čtvrtý. Jeho v pořadí třetí ples byl tak výraznou společenskou událostí, kterou okořenil v sobotu večer i příjezd české brankářské legendy Petra Kouby. Gólman vicemistrů Evropy z roku 1996 předával ceny nejlepším hráčům Hostouně ve všech věkových kategoriích.

„Oslovil mě moderátor radia Impuls Vlasta Korec, s nímž se dobře znám, jestli bych nechtěl dorazit, a protože jsem měl čas a po chřipce jsem se konečně uzdravil, rád jsem přijel a aspoň malým dílem se snažil tomuto klubu pomoci,“ říkal čerstvý šestačtyřicátník po hostouňské korunovaci.

Pro mladé kluky musí být zážitek, když jim cenu předává taková legenda, dvojnásobný mistr Československa, který má dva tituly i ze samostatné české ligy a hlavně – stál v české bráně ve finále mistrovství Evropy proti Německu?

Já myslím, že už si mě nemohou pamatovat, možná že ti starší. Ale podle mě my kluci, co jsme měli to štěstí a někam to dotáhli, tak není nám zatěžko někam dorazit a podpořit masový fotbal.

Hostouň leží kousek od Kladna, kde se narodil a začínal s fotbalem váš rovněž slavný táta Pavel Kouba. Také brankář Sparty, reprezentant a také účastník finále velké akce, byť ve finále MS v Chile jen kryl záda Viliamu Schrojfovi. Máte ještě i vy ke Kladnu nějaký vztah?

Určitě. Táta byl skutečně z Kladna, ale hrál v Praze a i maminka pochází z Prahy, takže jsme žili tam. Ale v Kladně mám půlku rodiny z tátova kolene, takže tam jezdím často.

Jen fotbalu se tam nedaří jako před pár lety, kdy ještě hráli ligu a byl tam třeba Honza Suchopárek, váš kamarád z někdejšího nároďáku. Teď třeba budou od podzimu hrát s Hostouní divizi…

Bohužel, nevím, čím to je a ani to nechci nějak komentovat. Ale kladenskému fotbalu přeji, aby se jednou dostal zase na tu úroveň z před několika sezon, aby zase hrál nějakou ligu.

Kolem fotbalu se pohybujete asi pořád, že?

Trénuji brankáře v reprezentacích do 16 a 21 let a jsem zaměstnancem svazu, dá se říci.

Zalovte, prosím, ještě v paměti, vždyť vaše parta skončila v devadesátém šestém na mistrovství Evropy druhá. Za sebou jste nechali týmy jako Itálii, Rusko, Francii, Portugalsko. To je něco úžasného, ne?

Víte, já nejsem typem člověka, co by se nějak moc zaobíral historií, spíš se snažím koukat dopředu. Ale byl to fakt úspěch, víceméně největší týmový, jaký jsme mohli udělat. Jsem rád, že jsem toho byl součástí, ale je pravda, že když už člověk byl ve finále, tak je zklamaný, že nevyšlo to zlato. My navíc byli docela blízko. Nicméně tenhle šampionát měl i jiný význam. Lidé nám fandili ve velkém, objevil se fenomén národního společenství. Krásná doba a já na ni rád vzpomenu.

ZDROJ: Kladenský deník