My jsme Hostouň: Karel Kukelka

Jako většina respondentů v knize „My jsme Hostouň“ je i Karel Kukelka od základu hostouňským patriotem a tím fotbalovým zvlášť kovaným. Za sokoly hrál sice jen od žáků po dorost, ale od té doby svůj volný čas věnuje hostouňskému klubu jako vedoucí různých týmů.

Foto: Sokol Hostouň

Co se vám vybaví, když uslyšíte fotbalová Hostouň?

Zelenobílá. A pak taky hřiště, na kterém jsme nejen jako děti trávili čas po škole, kde jsme se učili kopat do míče za klub našeho srdce. Parta v Hostouni držela hlavně kolem fotbalu.

Utkvěla vám v paměti nějaká konkrétní doba v mládežnickém fotbale?

Pamatuji si na svůj první a poslední gól. V žácích jsem ho dal Knovízi a poslední dva za dorost Hrdlívu a Zlonicím. Co se období týká, nejraději vzpomínám na Zdeňka Sojku, který nás trénoval. Každý ho poslechl na slovo, měl respekt. Pro nás byl velikou osobností, náš druhý táta. On za to na nás byl hodný. Dorost pod ním vybojoval postup. Musím v téhle souvislosti připomenout jednu raritu, na kterou možná už mnozí zapomněli. Za dorost tenkrát hráli tři Němci. Dva bydleli v Hostouni, třetí byl z Prahy a dojížděl za námi jako náš kamarád. Kabina se německy tehdy domluvila, němčinu jsme měli ve škole místo angličtiny. Dialogy mezi trenéry a Němci jsme tlumočili. V kabině byla prostě pohoda.

Vnímal jste jako žák i další fotbalové osobnosti Hostouně?

Vnímal a nemusel jsem po nich ani moc pátrat. Můj strýc je Honza Jiras, jedna z největších osobností v historii hostouňského fotbalu. Pro mě další z historicky významných fotbalových osobností je Václav Svoboda, toho si pamatuji jako malý špunt, když trénoval v okrese naše áčko. Z vyprávění vím o panu Sedláčkovi. Když jsem byl v těch mládežnických týmech, z těch hrajících byl největší osobností v mých očích Ivo Hromádka a po příchodu ze Sparty se k němu u mě zařadil mladý Míra Vlček.

Vedoucí týmu jste byl i při posledním pádu do okresní soutěže? Měl jste tenkrát obavy, že fotbal v klubu zanikne?

Neměl. Klub měl dobrou dorosteneckou základnu. Přinejhorším by se spadlo třeba až do třetí třídy, ale fotbal v Hostouni by nezanikl. Stál totiž na místních klucích a několika hráčích z okolí. Pád do okresu zapříčinila především zranění klíčových hráčů. Nikoli trenér, kterého si mužstvo před jarními boji prakticky samo vyžádalo.

Krátce poté usedl do předsednického křesla Jiří Hondl. Tušili jste, že za třináct let může Sokol hrát špičku divize?

Osobně jsem se tehdy tak daleko samozřejmě nedíval. Věděl jsem, že Jirka chce fotbalu pomoct, a že je schopný pro klub sehnat peníze. Upřímně, Pepa Vacovský, jehož střídal, už neměl klubu jako předseda co dát. Nakonec v Hostouni vznikl životaschopný megalomanský projekt.

Jaká je podle vás budoucnost hostouňského fotbalu?

Je dobře, že je založena na práci s mládeží. Nejdeme cestou klubů, jako je například Koleč, které nakoupily starší zkušené hráče a chvíli hrály nahoře. V Hostouni se na budoucnost myslí.

Výňatek z loni vydané knihy My jsme Hostouň, která mapuje historii hostouňského fotbalu.  Publikaci si můžete zakoupit při domácích utkáních áčka i béčka. To je zpravidla každou neděli odpoledne dle hracího času prvního týmu a rezervy Sokola. Každý čtvrtek od 19 hodin jsou knihy k dispozici v klubovně u hřiště, kde tento den pravidelně zasedá výbor klubu.