Jak se po Husákově přísaze hrála na Letné Prodaná nevěsta

Hostouň – Skoro čtyřicet tisíc diváků v hledišti, atmosféra třaská. Jana Jirase právě vypustili na letenský stadion coby náhradníka, ale odchovanci Hostouně a Kladna stačilo sedmdesát minut, aby dvěma brankami rozhodl slavné derby pražských „S". Bylo 27. května 1975 a Jiras hrál nejslavnější fotbalový zápas své kariéry. Současná Hostouň bojuje o postup do krajského přeboru a má v kádru řadu dobrých fotbalistů, leckdy s ligovou minulostí. Ale to, nač dosáhl místní rodák Jan Jiras, se nepovedlo žádnému z nich. Hrál za slavnou Spartu. „I já si to cením, ale nebylo to tak dlouho. Vlastně necelé dva roky. Derby jsem zažil jediné, právě to vítězné. Ale také jsem se podepsal na sestupu a potom na návratu do první ligy. A ještě vyhrál Československý pohár. Takže to nebylo nudné, " usmívá se důchodce ve svém domku v sousedství hostouňského hřiště, kde se dneska baví hlavně prací na zahrádce a ježděním na fotbalové mače. Odchovanec Hostouně začal brzy hrát za Kladno, vykopal s ním první ligu, ale musel na vojnu do slavné Dukly Praha a jeho Poldovka mezitím rychle sestoupila. Přesto se vrátil, jenže kolem už brousili bafuňáři pražských klubů. Koneckonců v Dukle sice kopal hlavně za béčko, ale jméno si tenhle výborný hlavičkář udělal slušné. Třeba na slavném turnaji v italském Viareggiu, kde juniorka Dukly přemohla, Inter Milán a ve finále i AC Milán. Co by za to dnešní mladí kluci dali! „Já měl jít paradoxně nejdřív do Slavie, ta mě chtěla moc. Ale Kladno řeklo, že mě prostě nepustí a tehdy se přestupovalo velmi obtížně. Tak si sešívaní sehnali Roberta Segmüllera s Jebavým, ti pak táhli jejich ofenzivu pěknou řádku let. Neúspěšně mě chtěla ještě Bohemka, ale uspěla až Sparta, protože Kladnu nabídla dva výborné hráče, Sváťu Boušku a Jardu Bartoně. I tak mi ale volal ředitel Poldovky, ať zůstanu, že mi vylepší podmínky. Já chtěl do první ligy, " vzpomíná Jiras. Jenže jak do Sparty v roce 1974 přišel, už tady byl problém. „Tehdejší bafuňář Bohemky, známý Zdeněk Svoboda, mě zviklal, abych podepsal čisté přestupní lístky. Byl z toho průšvih, za který se mi Svoboda po letech ve své knize i omluvil, jenže v té chvíli mi to neposloužilo. Dostal jsem stop do dubna a i kvůli tomu se ve Spartě trvale nechytil. Po sestupu a postupu zpět jsem se chtěl vrátit do Kladna, abych víc hrál. Později jsem si to dost vyčítal, " přiznává Jan Jiras. Přesto odehrál ve Spartě dobré zápasy. Když už dostal v konkurenci jmen jako Čermák, Stratil, B. Veselý, či Kotal šanci, často ji využil. Třeba když v pětasedmdesátém dvěma góly porazil „svoje" Kladno a Sparta díky tomu vyhrála Český pohár. Ale hlavně při zmíněném derby na jaře v pětasedmdesátém, kdy se Sparta zoufale zachraňovala v lize a na Letnou přijela Slavie. „Byl jsem náhradníkem, ale brzy po začátku Zdeněk Šustík spadl do betonového rigolu, který byl kolem celého sparťanského hřiště, a zranil se. Trenér tam poslal mě a já dal panu Stárkovi dva góly. Hlavou. Vyhráli jsme 2:0, ale je pravda, že se po utkání říkalo, že den po Husákově zvolení se hrála na Spartě Prodaná nevěsta, " směje si Jiras v narážce na tehdejší volbu prezidenta i slavnou Smetanovu operu. Slávisté si za výkon od svých fanoušků vyslechli hodně peprná slova, tehdy bylo moderní posílat hráče na šichtu, ale fotbalový svět plynul dál a za chvíli se o ničem nevědělo. V sobotu při derby asi nic podobného nehrozí. Prezidenta už na hradě máme, Prodaná nevěsta se hrát bude, ale až příští úterý v Národním divadle. Situace je opačná, tentokrát potřebuje body k záchraně Slavia. „Od doby, co jsem kopal ve Spartě, jsem samozřejmě Sparťanem, tak budu přát Letenským. Ale zase liga bez Slavie, to by mi teda nebavilo. Škoda, že nemohou po třech bodech získat oba týmy, " zalitoval na závěr Jan Jiras.