Rozhovor s hostouňským srdcařem a kapitánem A týmu Michalem Zachariášem. 

Michal má fotbal rád, ale na prvním místě je pořád jeho rodina. Povídali jsme si o jeho začátku v Hostouni, letošní sezóně a naťukli jsme i divizi. 

Jak dlouho jsi v Hostouni?

V Hostouni hraji už čtvrtou sezónu.

Jak si se sem dostal?

Všechno začalo krátkým působením na Slovensku, v Dunajské Stredě, kde jsem si bohužel poranil koleno a musel jsem na operaci. Pak jsem absolvoval následnou rehabilitaci a rekonvalescence trvala skoro celý rok. Během té doby se stala velká spousta událostí, které způsobily, že jsem v Hostouni. Mimo jiné mi vypršela profesionální smlouva, kterou jsem měl na SK Kladno a zároveň Kladno spadlo z 2. ligy do 3., takže jsem se vlastně stal nezaměstnaným. Tenkrát pro mě bylo hlavní prioritou postarat se o rodinu, a jelikož jsem byl po velkém zranění, nedalo se bohužel o fotbalu na vrcholové úrovni už uvažovat.

Přes mého kamaráda Míru Mohlera jsem se zkontaktoval s panem Hondlem, předsedou klubu, a po několika jednáních a vstřícných krocích, kdy mi jako jediný dokázal nabídnout zaměstnání, byla volba celkem jasná a my jsme si plácli.

Vzpomínáš teď často na ligu?

Teď už ani moc ne. Bylo to krásný období, opravdu hezká léta, ale už je to prostě minulost, jsem samozřejmě rád, že jsem si ligu zahrál, ale zcela upřímně říkám, že kdyby tenkrát SK Kladno mělo větší finanční možnosti a mohlo si dovolit lepší a kvalitnější hráče, tak si myslím, nechci se nikoho dotknout, si vícero lidí, včetně mě, tu ligu na Kladně nezahrálo a myslím, že ani nikde jinde.

Máš nějaké nápady, co budeš dělat po konci v A týmu, i když předpokládám, že to není ještě aktuální?

Přesně tak, myslím si, že na to jsem ještě moc mladý, pokud mi tedy bude držet zdraví.

Nad tou otázkou jsem ještě nepřemýšlel. Určitě bych chtěl u fotbalu zůstat, ale v jaké pozici zatím nevím, to ukáže čas. Především bych se chtěl věnovat rodině.

A co zraněné koleno?

Občas pobolívá a trošku zlobí. Po čtyřech operacích se není čemu divit. To koleno už nikdy nebude úplně v pořádku, jak by to mělo být. Jakmile je větší zátěž, nebo nepříjemný souboj, tak se ozve, ale není to nic strašného, fotbal s tím hrát jde.

Jaký je cíl pro tuto sezónu?

Především je to zdraví, to si myslím, že u každého sportovce je nejdůležitější, od toho se to vše odvíjí. Samozřejmě, abychom se taky všichni bavili fotbalem. Dělali to, co chceme, hráli atraktivní a útočný fotbal pro diváky a všechny lidi, kteří v Hostouni ten fotbal dělají. Starají se o nás a ne malou mírou se podílejí na tom, že hostouňský fotbal je v dnešní době tam, kde je.

Často se teď mluví o divizi, bál by ses postoupit?

J Normálně se bojím jenom zubaře a manželky. J

Těch kol je před námi ještě hodně, týmy jsou vyrovnaný a stát se ve fotbale může cokoliv, ale v případě, že by se to povedlo, tak bych asi malý obavy měl, ale my bychom do toho s kluky šli naplno.

Myslíš, že by v tom případě bylo potřeba posílit tým?

Já jsem toho názoru, že kdyby se to náhodou povedlo postoupit, tak já bych tým moc nedoplňoval. Ten postupující tým by si zasloužil zahrát si soutěž, kterou si vykopal. Proč sem brát dalších 6 -7 lidí a těm stávajícím říct sbohem? Kopnout do balónu snad v Hostouni umíme všichni. 

Co pro tebe znamená být kapitánem?

Něco jako dělat klukům Jirku Luňáku z Okresního přeboru. Znamená to být klukům v kabině pro smích, protože to kvůli tomu děláme, aby byla zábava…. J

Teď vážně, moc si vážím toho, že můžu být kapitánem v tak super partě lidí, kteří jsou ještě dobrými fotbalisty.

Byl jsi rád za cenu na plese, Osobnost A týmu?

To jo, abych řekl pravdu, tak mě ta cena obrovsky překvapila, a taky samozřejmě hrozně potěšila a ještě jednou za ní tedy děkuji.

Nemůže být odrazem, jaký jsi tedy dobrý kapitán?

To nevím, předpokládám, že to volilo vedení s kluky v týmu, ale tohle není úplně otázka pro mě.

Z trochu jiné stránky, jaké je to mít stejného šéfa na fotbale i v práci?

To je velmi stručná odpověď, není to nic mimořádného, obojí musím dělat naplno, jak svojí práci tak ten fotbal, pokud to tak nedělám, mám problém.

Máš malého syna, bude taky hrát fotbal jako tatínek?

Byl bych rád, ale v tuhle chvíli vůbec nevím. V létě mu bude 5 let a v současné době je na prvním místě hokej a tenis a fotbal je odsunutý na druhý místo. Samozřejmě, že bych byl rád, kdyby svým způsobem nějak pokračoval v tom, co jsem začal, ale v žádném případě ho nechceme s manželkou do ničeho nutit a jaký sport si vybere, ten bude dělat.